Proč lidé neradi jezdí do Brna

Okénko fanoušků na téma: My jsme vždy všude tam....

Když jdete na fotbalový zápas, očekáváte určitý servis. Jde o zcela základní věci, jako že si budete moct sednout nebo stoupnout, kam si koupíte vstupenku, nikdo vás nebude ohrožovat, budete mít možnost zakoupit si občerstvení a budete moci i kdykoli odejít, kdyby vás utkání přestalo bavit. Zkrátka očekáváte podobné běžné věci, jako když se jdete podívat na pouť, do muzea, na závody nebo dokonce do divadla, tedy když se budete řídit pokyny pořadatelů či organizátorů, nenastane pravděpodobně žádný problém. Na většině českých fotbalových stadionů to už tak i chodí, ale každý takový stadion má jedno místo, které se od zbytku liší – a nejde jen o tradičně špatný poměr nejhorší výhled vs. nejvyšší cena vstupenky. Na tomto místě s vámi zacházejí naprosto odlišně než na zbytku stadionu, vaše základní občanská práva jsou okleštěna na minimum a o servisu je lepší nemluvit. Tím místem je sektor hostí.

Fanoušci, kteří pravidelně cestují podpořit svůj tým na hřiště soupeřů, vědí, že každý sektor pro hosty má svá specifika. Některé sektory mají lepší a některé horší pověst a některé mají dokonce povést takovou, že bývají důvodem, proč se na zápas vůbec nevydat. Určujících faktorů je několik – například kvalita výhledu a celkové prostředí sektoru (na hřiště koukáte přes mříže nebo hustou síť, sektor je plesnivý a špinavý, chybí občerstvení). Z tohoto pohledu se v současnosti mezi nejhorší řadí Jihlava, Hradec a Brno, bývala to Plzeň. To je ale pouze problém stavebních úprav a výrazně se vše zlepšuje.

Daleko horším problémem ovšem je přístup pořadatelů, kteří bývali agresivní a s oblibou vyvolávali konflikty s vědomím toho, že dojde-li v sektoru ke rvačce, policie se nebude nikdy ptát, kdo ji rozpoutal a bude na jejich straně. Vyhlášení tak bývali pořadatelé na Bohemce, spartě, Kladně či v Liberci. Jak ukázal náš poslední zápas, pořadatelé se pořád vyžívají v agresi v Olomouci a zdá se, že také v Karviné. Nutno říct, že i tento problém se výrazně zlepšuje, i když samozřejmě incidenty nejspíš nikdy úplně nevymizí.

Dalším faktorem je pak to, co musíte udělat, abyste mohli vstoupit do sektoru hostí. Zde panuje největší rozdíl mezi sektory pro domácí či neutrální fanoušky a sektory pro hosty. Vstup do sektoru hostí a odchod z něj bývá provázen nejrůznějšími často nesmyslnými procedurami. Svého času se například v Plzni muselo pro vstup k hostím nadýchat na alkoholtesteru méně než 0,2 promile a pořadatelé prohmatávali i dlouhé vlasy, zda tam není něco schovaného. V Mladé Boleslavi byl zakázán vstup s papírem v jakékoli podobě, takže chtěli-li jste vstoupit do sektoru hostí s knihou či novinami, nebylo vám to umožněno. V Liberci prohledávali pořadatelé tak důkladně, že vás u toho celého nadzvedli a protřepali a notoricky známá byla praxe, se kterou přišli v Jihlavě a praktikovali i na Slovácku, v Liberci a na spartě, kdy nutili hostující fanoušky se i v mrazech zouvat. Většina těchto praktik zarážela svou nesmyslností a bylo očividné, že jejich skutečný smyslem bude spíše odradit fanoušky od návštěvy sektoru hostí. Opět je ale nutno říct, že se to v poslední době výrazně zlepšuje, a pořadatelé zjišťují, že když jednají s fanoušky jako s lidmi, většinou se jim to vrátí v podobě minimálních problémů.

Dosud jsme mluvili výhradně o odstrašujících praktikách klubů a pořadatelů, ale co když je tím původcem nesmyslných praktik, často na hraně zákona, instituce, která má na dodržování zákona dohlížet, tedy policie? A tím se dostáváme k
vítězi pomyslné soutěže o nejhorší divácký zážitek (nejen) v sektoru hostí, kterým je Zbrojovka Brno a její stadion. Zde v posledních letech pravidelně nacházíme všechny nešvary, které jsme doposud zmiňovali. Odpudivý sektor pro hosty s příšerným výhledem stejně jako úrovní servisu a občerstvení. Agresivní pořadatelé, kteří v minulých letech několikrát bezdůvodně napadli fanoušky Slavie u vstupu do sektoru, díky čemuž Slavie už roky monitoruje příchod do brněnského sektoru hostí, aby své fanoušky ochránila a navrch čím dál více arogantní a nesmyslné počínání policie.

Jak to vypadá, když se chcete v Brně vydat do sektoru hostí, si ukážeme na příkladu naší poslední návštěvy z minulého týdne. Začněme tím, že policie vždy uzavře několik bloků dvou ulic přilehlých ke vstupu do sektoru a pouští tam pouze fanoušky Slavie, obvykle ještě po kontrole občanky. Na českých stadionech naprosto neobvyklá a nutno říct, že i nesmyslná praxe. V Ostravě, na spartě, Olomouci ani nikde jinde se k ničemu takovému nepřistupuje. Navíc samotný vstup do sektoru hostí se nachází na konci cca 200metrového koridoru, takže uzavírat ještě okolní ulice je absurdní. Neméně absurdní je i to, že před a po zápase nejsou do uzavřených ulic pouštěni ani místní, kteří zde bydlí. Běžným obrázkem jsou tedy důchodkyně čekající za mobilními ploty střeženými těžkooděnci, které policie odmítá pustit domů. Při vstupu do „zakázané zóny“ jsou navíc fanoušci upozorňováni, že dovnitř vstupují na vlastní nebezpečí.

Jak složité je dostat se do sektoru a s policisty a provozovatelem stadionu cokoli domluvit, ilustruje popis jednoho z fanoušků: „Měli jsme domluvený příjezd do sektoru s bubnem. Brána č.1 BUBEN? OK, JEĎTE. Díky, jedeme ke garážím. Vyhazujeme věci, ale parkovat tam nesmíme nejdřív kvůli zákazu zastavení a po vysvětlení, že budeme buben zase nakládat a je blbost někam odjíždět, důvod se mění na možné poškození vozidla. Hledáme cca 15 min. místo v okolí, ale nikde nic. Při objíždění nás sám zastavuje policista z nějaké brány č. 2 a radí nám místo kde zaparkovat. Sice v zóně, ale prý že v pohodě. Mezitím nás ale odchytává kriminálka v neoznačeném autě, protože celé město ví, jaké vozidlo veze buben. Vysvětlujeme situaci a pánové trochu nechápou jednání kolegů a jdou věc řešit. Posloucháme a čekáme cca 20 min. Mezitím to místo v zóně zabralo jiné auto, a i poslední místo na parkovišti, kde čekáme na vyjádření kriminálky, je již obsazené. Kriminálka vše domlouvá s nějakým velitelem, a dokonce parkování dovolil i náměstek Brna – bez legrace!!! Oni mu fakt volali. V doprovodu s kriminálkou se vracíme k bráně č.2 a kriminálka za nás vše domlouvá a vpouští nás. Jedeme jen o kousíček dál a přijíždíme k bráně č.1, kde už na nás naštvaně kouká policista, co nás poprvé vyhnal, a sděluje nám, ať hned odjedeme. Vysvětlování nikam nevedlo, tak jsme museli odjet zaparkovat daleko od stadionu. Po zápase jsme chtěli, jak bylo domluveno, vyzvednout zase věci, ale bylo nám jiným policistou oznámeno, že tam jet nemůžeme a musíme počkat, až odjedou autobusy a že to bude trvat min. 20min. Ok, tak jsem zavolal lidem od nás, a ti to přinesli až do boční ulice, kde jsme už mohli stát. Suma sumárum jsme takovou asistenci a pomoc vůbec nepotřebovali, naopak nás policie jen zdržovala a naši situaci zhoršovala a ve finále naši fanoušci nakládali věci mimo území policií střežené.“

Jak je vidět, dostat se v Brně do sektoru hostí není jednoduché. Popravdě je to
nejsložitější v celé republice. Pořád to totiž není vše. Když už se podaří přesvědčit policisty, že si uvědomujete riziko vstupu do zakázané zóny k hostujícím fanouškům, přijdete do již zmiňovaného koridoru mezi garážemi přímo před sektorem a tento koridor je přehrazen dvěma policejními dodávkami s kamerou. Kamer mají v Brně opravdu nadbytek, protože už při příchodu do koridoru jeden policista každého natáčí, druhý fotí, v koridoru si vše ještě pro jistotu natáčí kriminálka a na stadionu pak sektor hostí natáčejí pořadatelé a také… ano, znovu i policisté. To hlavní natáčení ovšem návštěvníka čeká za zmiňovanými dodávkami, které jsou plné po zuby ozbrojených policejních těžkooděnců. Další těžkooděnci vpouštějí fanoušky jednoho po druhém úzkým průchodem mezi dodávkami. Pakliže se někdo opře o dodávku, policisté mu slíbí bití obuškem.
Za dodávkami každý z fanoušků dostane pokyn, aby si připravil občanku a přiložil si ji k obličeji. V takovém postoji policisté každého pomalu natáčejí od hlavy až k patě s detailním záběrem na občanku. Tak už je to v Brně řadu let za sebou. Ale protože se pravděpodobně policistům zdálo, že záznamů každého z fanoušků mají málo, zhlédli se v amerických filmech a každý fanoušek je ještě natáčen z profilu. Bez této procedury nelze vstoupit do sektoru hostí.
Je snad zbytečné dodávat, že takové množství bezpečnostních opatření nemá na českých ani zahraničních stadionech obdoby, a především je zcela neadekvátní situaci. Je tedy otázkou, proč to vše v Brně dělají a co tím sledují. Kvůli pyrotechnice? Těžko. Od dob, co je pyrotechnika na českých stadionech zakázána, je fanoušky používána hojněji než kdy dřív a prakticky všechny fanouškovské tábory mají se svými kluby více či méně formální dohody o jejím používání. Stejně tak je veřejným tajemstvím, že pokuty za pyrotechniku jsou důležitým zdrojem příjmů FAČR, a tak tento status quo trvá, protože všem vyhovuje. V Brně není používána pyrotechnika o nic více či méně než na jiných stadionech (naopak, sektor je tak daleko od hřiště i sektorů domácích fanoušků, že je užití pyrotechniky na tomto stadionu snad nejméně rizikové). Nebo jsou snad v brněnském sektoru hostí páchány trestné činy ve výrazně vyšší míře než na jiných stadionech, aby to opodstatnilo takto specifický přístup? Ani to samozřejmě není pravda.

Pravda, kterou Zbrojovka Brno ani policie nikdy nepřiznají, je taková, že jediným logickým vysvětlením kromě hlouposti a neschopnosti je to, že se společně snaží cíleně odradit hostující fanoušky od návštěvy fotbalu v Brně. Dokazuje to i nahodilost, se kterou natáčení ze strany policie probíhá. Někdy bez natáčení vpustí otce s malým synem, jindy podobnou dvojici zas natáčejí. Někdy důkladně natáčejí děti ve školním věku, jindy bez natáčení vpustí dospělého muže. A jak je vidět na přiložené fotografii, není pro ně ani problém natáčet fanouška ve slunečních brýlích. Skutečná snaha o monitoring je tedy diskutabilní. Na druhou stranu má tato procedura efekt v podobě minimálně půlhodinové fronty (poslední z fanoušků se dostal na stadion v druhém poločase) a fanoušků naštvaných kvůli bezdůvodnému ponižování. Toto natáčení totiž dává najevo, že každý, kdo jde v Brně na fotbal do sektoru hostů, je potenciální výtržník, a tak je i se všemi jednáno ze strany policie, pořadatelů i samotného klubu. Je to presumpce viny, jen stěží založená na faktech. Vrátíme-li se k úvodní úvaze, že návštěva fotbalového utkání má být podobným kulturním zážitkem jako návštěva atletických závodů nebo kina, pak si představte, že by vás před vaší návštěvou natáčeli policisté s občankou u hlavy a jednali s vámi jako s občany druhé kategorie.

Kluby napříč republikou se snaží jít lidem naproti a přilákat diváky na stadion, v Brně jdou ale očividně opačným směrem. To, že v Brně o diváky nestojí, dokládá i nedávné zjištění novinářů z Mladé fronty DNES, že v Brně dlouhodobě nadsazují počty diváků (LINK: https://brno.idnes.cz/pocet-divaci-stadio…/brno-zpravy.aspx…). To samozřejmě není jen doménou Brna, na Dukle by mohli vyprávět, ale ilustruje to celkový výsledek dlouhodobého brněnského přístupu k fanouškům. A rovnou měrou se na tom podílí klub, město i policie.

V neposlední řadě je také třeba zmínit, že praktika plošného získávání osobních údajů ze strany policie a klubu, je diskutabilní. Návštěvní řád stadionu (LINK: http://www.fczbrno.cz/zobraz.asp…) sice udává, jaké osobní údaje mohou být získávány i bez vědomí fanoušků a kterým třetím stranám mohou být předávány, neznamená to ovšem, že je to právně v pořádku. České kluby mají dlouhou tradici v protiprávním jednání, což několikrát potvrdila i Česká obchodní inspekce. My, jako fanoušci Slavie, budeme požadovat od policie sdělení, jak bylo nakládáno s našimi osobními údaji a připravujeme také právně podloženou stížnost na postup policie. Vzor žádosti o poskytnutí informací a stížnosti naleznete zde: https://uloz.to/!z96R51TkOObx/zadost-policejni-prezidium-docx 

Fotogalerie