Inter Milán - Hajduk Split

2. srpna 2012 využili 4 slávisté nabídky našich přátel ze Splitu a vyrazili do Milána na odvetu předkola Evropské ligy mezi Interem Milán a Hajdukem Split. Velmi obsáhlou reportáž čtěte v článku...

Několik dní před odvetou předkola Evropské ligy s Interem Milán jsme dostali nabídku od našich přátel ze Splitu, abychom navštívili zápas v Miláně (reportáž z domácího zápasu ve Splitu přineseme později). Po několika telefonátech jsme dali dohromady posádku jednoho auta a stanovili čas odjezdu z Prahy na čtvrtek 02:00 ráno.

V tento stanovený čas jsme se sice skutečně na místě srazu sešli, avšak dva členové posádky (včetně majitele vozu) dorazili na místo v mírně (rozumněj ve více) podroušeném stavu.

První část cesty tak probíhala ve znamení dvou řídících a dvou spících slávistů. Následovalo několik krátkých zastávek (kterých si dva spící ani nevšimli) a na Rakousko-Italských hranicích snídaně v krásně položeném McDonaldu, ze kterého byl nádherný výhled na okolní hory.

Při cestě Itálií jsme stále více na dálnicích a odpočívadlech potkávali přijíždějící fanoušky Hajduku a pár kilometrů před Milánem se daly chorvatská auta počítat na desítky. Za jedním ze zpoplatněných úseků čekalo velký počet aut, antonů a motorek místních fízlů. Ti, asi stejně jako je zvykem všude, kontrolovali jen fanoušky Hajduku.

Po příjezdu ke stadionu jsme zaparkovali automobil nedaleko sektoru hostů a vydali se pěšky na metro, kterým jsme se dostali na místo srazu Torcidy, hlavní náměstí v Miláně s názvem Piazza Del Duomo.

Po cestě narážíme na všelijaké graffiti různých týmů a to nejen dvou domácích, ale i dalších evropských klubů. O samolepkách ani nemluvě, ty jsou snad na všech sloupech, odpadkových koších, dopravních značkách i telefonních budkách. Přidáváme pochopitelně i slávistické TS. Zajímavostí byla nálepka Hajduku Split ze Záhřebu, to už je kuriozitka. :-)

Po přesunu metrem se ocitáme na náměstí Piazza Del Duomo. Od 12:00 je zde sraz Torcidy a přibližně ve 12:30, kdy přijíždíme na náměstí my, se ulicemi potuluje jen malé množství chorvatských fanoušků.

Jdeme se podívat po nějaké té restauraci. Při cestě z hlavního náměstí nás na vedlejším, menším náměstí překvapí skupina asi 50 domácích, kteří vyhlížejí soupeře. Jelikož máme všichni stejná trička Ultras Slavia, neunikáme ani my jejich pohledům. Nic víc se však neděje a tak po nepříjemných pohledech velmi dobře vypadající skupinky interistů pokračujeme dál v hledání nějakého toho obědu.

Po chvíli zapadneme do luxusně vyhlížející restaurace (jsme slávisti, máme peněz dost :-)), kde se výborně najíme, stačíme dát i nějaká piva (někdo vína) a voláme kamarádům z Torcidy. Ti již hlásí, že jsou na hlavním náměstí před Milánskou katedrálou a tak vyrážíme za nimi.

Přivítání je více než srdečné, dostáváme lístky na fotbal, k tomu vyměníme samolepky a pokračujeme na nedalekou zahrádku popíjet. Zde se pomalu schází víc a víc chorvatů, debatujeme o všem možné, o fotbale, o fandění, o Praze, o srbsko-chorvatském konfliktu, zkrátka o všem.

Pivo teče proudem (cena 3 Eura se rázem po našem příchodu změnila na 3,5 Eura), po chvíli se začne zpívat (i ve 30-ti lidech to zní jak u nás, když zpívají stovky :-)) a čím dál tím více chorvatů přichází na náměstí. Na stole stále přibývají piva, vždy se někdo zvedne, přinese pět piv, položí na stůl, ty se rozeberou a tak stále dokola, takže žízní rozhodně netrpíme.

Milán je krom centra módy, také centrem buzerantů (možná právě proto), což neuniká ani narážkám chorvatů, kteří je mají opravdu v lásce. Nechybí pak ani focení se s jinými rasami se šálami "White Boys" :-)

Zajímavá je již v těchto hodinách disciplína chorvatů - ti všichni pijí, ale jakmile se jeví někdo více ožralej, okamžitě je pokárán, aby se choval, že je na výjezdu, že jel podpořit Hajduk a ne spát na stole a má být připraven fandit a pro případ, kdyby je napadnul soupeř. Po interistech však od jedné hodinny odpolední ani vidu, ani slechu.

Po více než třech hodinách popíjení se začal srocovat větší dav u vstupu do metra a tak se i naše skupina čítající asi 50 osob zvedá a přidává se k ostatním. Skupina chorvatů, kamarádů, od kterých jsme pozvání dostali, jsou skupina z jedné čtvrti sousedící se stadionem ve Splitu. Velmi zajímavé bylo, jak se tato skupina stále hlídala, jestli jsou všichni a pochopitelně také stále počítali nás, slávisty, jestli někdo nechybí a to v metru, po výstupu, po cestě, u turniketů, na stadionu, zkrátka pořád.

Na 2500 členů Torcidy po pár chorálech směřuje do metra. V hale metra se odpaluje nějaké to pyro (to si slávisti nemohli nechat ujít a s chutí zkouší zásoby z Prahy) a za neskutečné atmosféry, ale také neskutečného vedra míříme k vlaku.

Tam stovky do půl těla svlečených, spocených chorvatů asi 6x nastupuje a vystupuje z metra. Byl to krásný obrázek toho, jak se chová dav. Někdo vždy zařval "ten vlak tam jede", všichni nastoupili. Následně zařval jiný "vlak tam nejede" a všichni vystoupili. Z toho byli na nervy místní fízlové, kteří už nervózně řvali, ať se nastoupí a jedeme.

Při výstupu z metra se všichni těšili na čerstvý vzduch. Po výlezu je nám řečeno, že pojedeme na stadion busy, což všichni odmítají a tak se vydává několika tisícový dav na dlouhou cestu pěšky ke stadionu. Chorvati se mezi sebou uklidňují, aby nedošlo k napadání domácích fanoušků, kteří prochází. Zajímavé...

Poprvé v životě jsme viděli, že neřídí policajti dav, ale dav řídil policii. V průvodu se také hojně předávalo pyro, kterého měl u sebe snad každý minimálně kus. Zpívá se, odpaluje, povídá, cesta je sice dlouhá, ale dobře utíká.

Na parkovišti u stadionu se všichni zastavují u svých vozidel (převládají autobusy a hlavně tranzity) a občerstvují se. I my jsme pozváni k jednomu z aut a dostáváme řádnou nálož baget, paštiky, kuřecích křídel, salámů a studených vod, které přišly ve vedru zejména vhod. A pak že jsou jen Češi národ paštikářů :-)

Po občerstvení se přesouváme ke stadionu, kde policie střídavě řídí fanoušky, když chvíli pouští procházející interisty, chvíli chorvaty z parkoviště. Obě skupiny si samozřejmě vymění pár názorů, ale nic velkého. Před stadionem ještě přichází zpráva, že se interisti snažili dostat k Hajduku a lehce se střetli s policií. Kontroly jsou důkladné, ale i tak se nám podaří protáhnou nějaké to pyro (kdyby jenom nám :-)).

Při výšlapu na samý vrchol San Sira dochází k předávání pyrotechniky a nejvíce nás zaujala skupinka, která kolemjdoucím rozdávala pyro z batohů plných pyrotechniky. Asi bychom potřebovali nějaký instruktážní film se systémem, jakým dostávájí chorvati pyro na stadion. :-)

Okamžitě po příchodu do sektoru nám naskakuje husí kůže. Torcida na stadionu čítala 5000 osob (Hajduk první utkání prohrál 0:3!!), z čehož bylo asi 10 holek, zbytek chlapi ve věku 25 - 50 let. Fandění od začátku fantastické a od začátku také stále v sektoru hořela pyrotechnika, která dodávala fandění ten správný drive.

Po vedoucí brance Hajduku vypuká v sektoru Torcidy neskutečný fanatismus, který drží až do půle a jen škoda neproměněných velkých šancí Hajduku. Ve druhé půli se opět fandí výborně, samozejmě slabší chvilky střídají ty lepší, ale celkově je atmosféra v sektoru fantastická.

Po celou dobu (a zejména po gólech) odpalují chorvati pyrotechniku a když v jednom místě zhasne, na druhém začne opět hořet.

Ve druhé půli Hajduk přidává další branku a každý z vás si asi dovede představit, jak to v sektoru vypadalo. Neskutečný fanatismus, skvělá atmosféra, zkrátka super!

I přes velké šance nakonec Hajduk kýženou třetí branku nepřidává a tak na tabuli svítí po uplynutí hrací doby stav 0:2. Inter tedy nakonec postoupil dál, ale ve fanoušcích Hajduku se mísily dva pocity - smutek z vyřazení, ale hrdost na mladé hráče, zejména odchovance, na hřišti, kteří do zápasu dali všechno a tak tak sahali po senzaci. Následuje děkovačka s hráči a všichni usedají na místa.

Fanoušci Interu o sobě za celý zápas dali vědět pouze jedním odpáleným granátem, který hodili mezi sebe, jinak jsme je za celý zápase neslyšeli. Slyšet byl pouze pískot stadionu při nadávkách na Inter a pískot po závěrečném hvizdu na své hráče.

Asi po 30 minutách čekání se na trávníku liduprázdného stadionu opět objevili hráči a běželi vstříc svým fanouškům již ve formálním oblečení. To Torcidu zvedlo ze sedaček a hráči sami iniciovali několik pokřiků a chorálů, na něž na hřišti tancovali, poskakovali, zkrátka jako kdyby vyhráli Ligu Mistrů. Super!

Po puštění ze stadionu děláme poslední fotky, vyměňujeme věci s chorvaty a vydáváme se na cestu do Prahy. Spěcháme, protože následující den, v pátek, nás čekal souboj se Sigmou Olomouc na domácím stadionu v Edenu.

Byl to zážitek, na který asi nikdo z nás nezapomene. Sami fanoušci Hajduku říkali, že to byl jeden z jejich nejlepších zápasů vůbec a my jsme velmi rádi, že jsme mohli být u toho.

Jsme opět pozváni do Záhřebu na letošní derby s Dinamem a na jaře přichystáme nějaký větší výjezd na domácí derby Hajduku, na Poljudu, ve Splitu s Dinamem Záhřeb.

Slavia je věčná, Hajduk živi vječno!

Foto: Strašák (TS), Chemik (TS),

Video: Torcida, pepeljar, edispalato1, FootballWorldHDTV,

Fotogalerie