Crvena Zvezda - část 1.
Jak jsme slíbili, od dnešního dne vám budeme přinášet seriál článků o Crvené Zvezdě Beograd. Pardubický rodák Jan Hanzl nám v tomto seriálu představí nejen sám sebe, ale i život fanoušků v Srbsku, přiblíží nám fungování skupiny Delije, ale i slavné bělehradské derby s Partizanem a to včetně fotografií...
Jako první díl přinášíme samotné představení autora. Přejeme příjemné čtení:
Všechno toto začalo tak neuvěřitelně, stále to pokračuje a já jsem rád, že mi to změnilo život :-)
Jsem z Pardubic a od mých 5-ti let (1995) jsem chodil zde na populární hokej. Fotbal zde nikdy pořádný nebyl, město je vyloženě hokejové a v závětří se krčí basketbal.
Ještě za starých časů, na starý stadion, mě táta, velký kotelník, bral na hokej. V Pardubicích to za starých časů bylo docela „ostré“ i na hokeji. To všechno se po 90. letech změnilo k totálnímu úpadku. Dále jsem dost sledoval i fotbal, který ačkoliv byl mým nejoblíbenějším sportem, ve městě chyběl.
Sledoval jsem tedy v TV, atd. i dění na tribunách asi od mých 13-ti let. Jelikož jsme chodili a jezdili nejen v Pardubicích, ale po celé republice i na basket, neunikl nám ani 1. rok, kdy se zde v Pardubicích hrál evropský pohár ULEB (obdoba fotbalové Evropské ligy UEFA) a v rámci něj utkání Nymburk vs. Crvena Zvezda Beograd.
Psal se podzim roku 2006, mně bylo 16 let. Na tento zápas jsme zavítali, nefandili jsme nikomu, ale seděli jsme nad sektorem fanoušků Crvené Zvezdy, kterých na toto basketbalové utkání dorazilo cca. 60, zkrátka autobus. To co předváděli celý zápas na tribuně v Pardubicích, kde to opravdu na hokeji na tribunách stálo za hovno, bylo neskutečné.Tehdy pro nás dost exotické, řekl bych.
Jak jsme tam ale seděli, oni si jeli klasický „ balkánský“ styl, tak nám 2 borci od nich řekli ať jdeme k nim. Měli jsme stejně barevné pardubické červeno-bílé šály, které se jim líbily jakožto stejné barvy a dali jsme se s nimi do řeči, a povídali si až do konce utkání.
I když jsme nic neznali, snažili jsme s nimi zpívat do konce zapasu. Nakonec jsem se s jedním z nich skamarádil, začali jsme si psát, sledovat jejich videa a já se poprvé vydal vlakem do Bělehradu.
Abych to zestručnil - dopadlo to tak, že trávím prakticky všechny letní měsíce u mých přátel ve městě, které je ještě cca. 500 km jihozápadně od Bělehradu. V 90 000 Užici je i obrovská základna fanoušků Crvené Zvezdy. Zde jsem díky jejich neskutečně přímé a vstřícné rodině našel letní brigádu a na zimu jsem vždy zpět v Čechách, v rodných Pardubicích.
Od té doby uběhlo spoustu času, byli jsme například i na vaší Slavii v létě roku 2009, v Bratislavě 2010, atd. atd.
Zkrátka vzniklo jedno veliké pouto, za ty roky se naučíte žít jejich stylem života, mate v krvi jejich temperament a „vyblázněnost“, zkrátka styl, jakým se prezentujeme na tribuně. I když jsem cholerik odmala po tátovi, tento životní styl vás prostě změní J A týmem mého života se stala Crvena Zvezda Beograd.
Biti Zvezdin Delija je čast i privilegija!
Komentáře