Dynamo Drážďany - Energie Chotěbuz

V zimní přestávce bychom vám rádi pravidelně přinášeli reportáže z utkání, která jsme navštívili a na která se jezdíme inspirovat, srovnávat a hodnotit. Pokud jste i vy navštívili fanouškovsky zajímavý zápas, sepište pár řádek a společně s fotkami je posílejte na redakční maily v kontaktech!

Je před námi dlouhá zimní pauza. Ta však neplatí pro naše stránky, na kterých vám během celé zimy budeme přinášet různé zajímavosti, články z našeho tábora, novinky, které chystáme, veškeré informace k jarní části, ale třeba i reportáže z utkání zahraničních, které jsme buď navštívili, nebo se navštívit chystáme.

Jelikož se chceme stále posouvat dál, navštěvujeme již delší dobu různá zahraniční utkání a sledujeme fungování jednotlivých táborů "zblízka", tedy nejen z videí na youtube. Inspiraci hledáme v Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Srbsku, Rakousku, Německu, Polsku, Rusku, Švýcarsku, atd. Ze všech těchto lokalit se můžete během zimní přestávky těšit na rozsáhlé reportáže, hodnocení a porovnání s naší českou kotlinou.

Jako první přinášíme reportáž z nedělního zápasu v Drážďanech, kam jsme jeli navštívit a pozdravit našeho bývalého hráče, velkého slávistu Pavla Fořta. Dynamo přivítalo na svém novém stadionu Energii Chotěbuz....

Je přibližně 15 minut před nedělním polednem a my procházíme fanshopem Dynama v německých Drážďanech. Samotný fanshop je přibližně 3x větší než ten slávistický a sortiment nabízí naprosto dostatečný, věci jsou vkusné, kvalitně udělané a za ceny přibližně stejné jako u nás.

Kupujeme nějaké ty suvenýry, knihy, hudební CD a vycházíme před obchod. Blíží se totiž 12 hodina, kdy zde máme sraz s naším bývalým hráčem, útočníkem Pavlem Fořtem. Pavel přichází, jak je u něj zvykem, v dobrém rozpoložení, předává nám lístky a vypráví o Německu. Chválí fanoušky "svého" Dynama a vypráví zajímavosti o svém zahraničním angažmá. I ve druhé lize je téměř každé domácí utkání plno a sektory hostů při zápasech venku jsou vždy zaplněna do posledního místečka (např. 14 000 fanoušků Dynama v Mnichově nebo 15 000 v Dortmundu!!).

"Nemáte 20 Euro za pětistovku?" ozve se vedle nás. Dva Češi se na nás obrací s prosbou poté, co slyší debatu v rodném jazyce. Ochotně našincům pomáháme a s pocitem, že jsme vydělali asi 9 Kč pokračujeme v debatě. :-))

Po pár minutách popřejeme Pavlovi hodně štěstí, poděkujeme za lístky a Forďák odchází do útrob stadionu na předzápasovou přípravu. My se odebíráme směr centrum města a projít si okolí stadionu.

Několik ulic kolem hlavního nádraží je uzavřeno, jelikož právě přijel vlak s fanoušky Energie. Těch dorazilo vlakem kolem 1500. Několik přistavených autobusů je odváží na stadion za velkých bezpečnostních opatření. Nad hlavami krouží vrtulník, k vidění jsou i koně. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že na samotném utkání se očekává návštěva kolem 30 000 diváků, hostů drazilo 1500 a i přesto nevidíme těžkooděnce na každém kroku, jako je tomu například u nás.

Fanoušci Dynama okupují všechny hospody a restaurace v okolí stadionu a obrovské množství jich pak postává u svých automobilů, kde v malých skupinkách kecají a popíjejí vlastní piva u otevřených kufrů aut.

I přesto, že v okolí stadionu potkáváme velké davy fanoušků, rozhodně se neprezentují nijak hlasitě, všichni v poklidu popíjí, postávají nebo se jen tak procházejí. Žádné zpívaní nebo fandění není ani k slyšení, ani k vidění. Nutno však dodat, že všichni, úplně všichni, mají nějaký klubový symbol (čepici, šálu, dres, bundu, mikinu).

45 minut před zápasem přicházíme ke stadionu. Prohlížíme okolí stadionu, graffity na přilehlých zdech a procházíme nepříliš důkladnou kontrolou na stadion. Cena lístků do našich míst se na druhou ligu pohybuje kolem 35 Euro.

Stánků s občerstvením rozhodně není na stadionu tolik jako v Edenu, přesto se netvoří téměř žádné fronty. Občerstvení se totiž prodává pouze za body z karty (tedy ne za peníze), kterou si můžete koupit u nedalekého stánku, nebo si zkrátka nabijete svou permanentku, na kterou poté nakupujete. Prodavačům tak odpadává zdlouhavé počítání a vracení peněz - prostě jen vydají občerstvení, vy projedete kartou a jdete.

To samé platí pro nákup suvenýrů u malého stánku na stadionu.

Velmi vyhledávanou atrakcí je pak focení u velkého plakátu s choreografií z předchozího zápasu, na kterou se tvoří dokonce fronty. Přijdete, fotograf vás vyfotí, na počítači fotografii okamžitě upraví a za nějaké drobné vám památku vytiskne. Finančně nenáročné a velmi vyhledávané...

Přibližně 30 minut před začátkem zápasu je celá tribuna za brankou, kde se nacházejí Ultras Dynama, úplně plná. Může za to nejspíš fakt, že je tribuna na stání (tedy bez sedaček) a platí zde pravidlo "kdo dřív přijde, ten dřív mele", tedy kdo dřív na dané místo příjde, toho místo je.

Klubové písničky, hymna, čtení sestav, to vše je krásně slyšet, protože ozvučení stadionu je na úplně jiné úrovni, než v Edenu.

Při domácí hymně je v sektoru domácích odpáleno několik světlic a dýmovnice, což k našemu překvapení zbytek stadionu "odměňuje" hlasitým pískotem. Ve chvíli, kdy pak domácí pořadatel vystříká jednoho z ultrasáků hasicím přístrojem zbytek stadionu nadšeně tleská.

Tato reakce nás velmi překvapila, naše situace s pyrotechnikou v Edenu je daleko lepší, když i naše ostatní tribuny jsou mnohem tolerantnější a daleko více (když se zrovna nehádáme o Strakovi) držíme pohromadě...

Domácí Ultras za tyto reakce zřejmě "vděčí" vyřazení Dynama na 5 let z domácího pohárů za výtržnosti při pohárovém výjezdu v Dortmundu. Na zídce u skyboxů na hlavní tribuně také visí nápis "Vyhoďte ven výtržníky, ne klub!" reagující právě na toto vyloučení a směřovaný k domácímu kotli.

Samotné fandění na zápase není tak dobré, jak jsme čekali. Stejně jako v Edenu fandí a aktivně se zapojuje zejména prostřední část tribuny, kraje se zapojují jen sporadicky. Dovolím si tvrdit, že když máme takhle plnou tribunu v Edenu my, fandíme  lépe.

Okolní tribuny se zapojují jen velmi sporadicky, v průběhu zápasu si jednou stoupnou a jednou opakují pokřik Dynamo, jinak se do fandění příliš nezapojují.

Opticky velmi dobře naopak vypadá velké množství obouručních i mávacích vlajek (přes zimu se už do výroby pustíme i my!). K vidění je také šibenice, na které visí dres a šála Energie. Stadion je velmi podobný tomu v Edenu, jeho kapacita je však o 12 000 větší a velkou výhodou pro domácí je zídka za bránou, která je jako dělaná na věšení vlajek, což nám v Edenu chybí.

Vlajky na zídku kolem celého stadionu před zápasem rozvěsí zaměstnanec klubu, který je po utkání zase sundá, nandá na vozík a fanouškům čekajícím na tribunách vlajky předává. Zajímavé řešení...

Dobře se začíná fandit až po obou gólech domácích. Po tom prvním je ještě v euforii zmrazí vyrovnácí branka hostů, na druhou v 84. minutě už Chotěbuz odpovědět neuměla a tak domácí tribuny vstávají a do fandění se konečně zapojují všichni. Konečně atmosféra odpovídá počtu fanoušků na stadionu, kterých se na druhou ligu sešlo pro nás neuvěřitelných 28 000!

Posledních pár minut zápasu se zpívá jeden chorál, který se vždy ztlumí a poté pořádně rozjede, což vydrží až do příchodu hráčů a jejich poděkování tribunám. Ti si výhru skutečně užívají, tančí, pogují, zpívají, baví se, tak má vypadat děkovačka. Naši hráči většinou vypadají, že jdou poděkovat z povinnosti, zatleskají a se sklopenými hlavami odchází.

Fotbal za moc nestál, je vidět, že se jednalo o druhou ligu. Atmosféra byla dobrá, ale umíme si představit, že bychom v tomto počtu a v euforii, jakou Drážďany zažívají dokázali vytvořit lepší. Celkově se stadion, chorály, fanoušci, situaci mezi nimi, atd. velmi podobají našemu klubu a našemu stadionu.

U několika věcí jsme se inspirovali, některé maličkosti nás zaujaly, ale za naši prezentaci se rozhodně stydět nemusíme. Stále máme na čem pracovat, co zlepšovat, ale pokud se situace v našem klubu zlepší, začneme pořádně zase makat, rozhodně mezi fanouškovskou prezentací takový rozdíl není. Ten je však zejména v počtu diváků a fanoušků na stadionu, tam se máme ještě hodně co učit.

Hostů dorazilo na 1500, když většina byla v santa-klausovských čepičkách. Prezentovali na jejich počet průměrným fanděním, ale i šálami Scheiss Dynamo, které měla snad většina sektoru...

Slávistů bylo na stadionu více než 20. Velké poděkování a pozdrav patří Pavlu Fořtovi za ochotu.

Zajímavý výlet, zajímavé zpestření zimní přestávky, zajímavé poučení z některých situací a srovnání našich klubů.

Ať žije Slavia!

Foto: Vašek (TS),

Fotogalerie