Hajduk Split - Slavia Praha
Reportáž z neskutečného výjezdu do Splitu, obrovské množství videí a fotek najdete v článku. Takhle vypadá reklama na fotbal, atmosféru a fanoušky...
Pokud někdy někdo z přítomných zažil lepší výjezd, tak ať se do země propadnu. Sám nevím, jak tolik zážitků shrnout do jednoho článku a tak postupně (a nejspíš také rozsáhle) popíšu výjezd autobusem organizovaným Tribunou Sever. Věřím, že i další slávisté, kteří cestovali do Splitu po vlastní ose sepíší své zážitky a podělí se o ně s ostatními...
Takže pojďme popořadě...
Výjezd několik slávistů začíná na volejbale žen, které se utkaly v derby proti policejnímu Olympu. Holky, ač nebyly favoritkami, zvítězily - i za naší podpory - 3:0 na sety a drží si tak neskutečnou formu! Na konci utkání byl odpálen jeden oslavný oheň. Holky za podporu poděkovaly formou netradiční, možná až neskutečnou, ale o to víc milou a pozornou. Do autobusu nám totiž připravily 100 plechovek vychlazených piv. Děkujeme!
Cesta probíhala v neskutečném alkoholovém opojení, kdy někteří měli tolik sil, že nespali, ale naopak zpívali snad celou cestu do Splitu. Krom jednoho problému na benzínce proběhla cesta v klidu a hezkou buzeraci jsme zažili až na chorvatských hranicích. Místní celníci si mysleli, že jsme pašeráci drog převlečení za fanoušky, a tak prohledali autobus, naše osobní věci a některé dokonce svlékli do naha, přičemž kontrolovali i zadní otvor. O tom, že někteří jedinci litovali, že nebyli prohledáváni, nebudu radši mluvit :-)
Již po cestě do Splitu na nás troubila auta se šálami a vlajkami Hajduku, mávali nám lidé, ve vesnicích u domů vlály zástavy místního klubu. To jsme však ještě nevěděli, co nás čeká ve Splitu...
Při příjezdu do města nám spadly brady - celé město bylo vyzdobené do barev Hajduku, všude sváteční výzdoba, lidé se šálami a dresy, z každého okna na domech visel suvenýr Hajduku, po celém městě Graffiti, řidiči místní MHD všichni v tričkách Hajduku a dokonce i psi byli oblečeni do bílých oblečků se znakem klubu. Na veřejném osvětlení malé vlaječky a dokonce každá palma byla vyzdobena znakem. Neuvěřitelné.
Po ubytování v hostelu, který byl jen za rohem od místní promenády, kde se ten večer odehrával koncert, jsme společně s dalšími slávisty, kteří cestovali buď s fanklubem nebo auty, vyrazili směrem ke stadionu.
Po ulicích jsme již v tuto dobu potkávali tisíce fanoušků, kteří někdy zpívali s námi, někdy nás fotili, všichni však byli neskutečně přátelští a vstřícní. Stačilo se stánkaře se suvenýry zeptat, kudy na stadion a ten nechal stánek stánkem a doprovodil nás až k našemu sektoru...
Kolem stadionu v krásném počasí již posedávaly tisíce a tisíce fanoušků. Jedni pili pivo, jinde rodinka s dětmi odpalovala ohně (bengálské ohně se prodávaly snad v každé trafice ve Splitu!), další stovky skládaly ze svých těl a kartonů na krku znak Hajduku, všude vládla neskutečná, sváteční atmosféra.
Kdekoliv během dvou dnů poznali, že jsme ze Slavie, dostali jsme slevu, něco zadarmo, pivo do ruky, Slavii díky historickým spojitostem neuvěřitelně milovali...
Vstupné na stadion jsme měli jako hosté ZDARMA a pustili nám i všechnu připravenou choreografii včetně vlajek.
To, co se pak dělo na stadionu, snad ani nejde popsat. Na začátku byla nějaká hudební a taneční vystoupení, poté pustili do reproduktorů na stadionu písničky Hajduku, které po chvíli vypnuli a zpíval je naprosto celý stadion!
Poté následovaly seskoky parašutistů, oficiální předání poháru zástupci Slavie do rukou zastupců domácího klubu, do toho nad hřištěm kroužilo letadlo s velkou zástavou Splitu a všichni se parádně bavili.
Torcida, jak se nazývají místní fanoušci, si připravila choreografii přes celý stadion, kdy z kartonů složili nápis Hajduk a pod ním na plotě "živi vječno!". Vše doplnila z kartonů složená stovka na protilehlé tribuně a 4 tuny (!) papírků, létajících ze střechy stadionu.
My si připravili na první půli pouze jednoduchou prezentaci, kdy za nápisem Ultras Slavia vlálo několik desítek červeno-bílých vlajek a efekt to na náš počet určitě nedalo špatný. Celý náš sektor byl ověšený velkým množstvím vlajek (včetně nové vlajky Ultras!) a vlajkou družebních přátel z Górniku, kterých do Splitu dorazilo 7...
Ve druhé půli fanoušci vytáhli obří plachtu s podobiznami chorvatských studentů, kteří v Praze založili klub Hajduk Split a k tomu několik tisíc vlajek. Ze střechy pak spustili bílé igelitové pásy jako dekoraci.
My poblahopřáli Hajduku k výročí nápisem "Vše najbolje" a plachtou dortu, na kterém jsme místo svíček zapálili bengálské ohně. Reakci, s jakou se setkala tato choreografie, není možno vyjádřit slovy, to se musí zažít. Neskutečný aplaus a řev domácích, kdy všem slávistům šel jistě mráz po zádech!
Atmosféra byla ze strany Hajduku skvělá do 15. minuty. Poté přišla druhá branka Slavie, vstřelená Karolem Kiselem a fandění domácích trochu opadlo. To se však opět změnilo na konci zápasu, kdy se zapojili opět úplně všichni!
My se snažili fandit, ale jestli jsme byli vůbec někdy slyšet, to těžko odhadovat, možná na vedlejší tribuny, kdy na naše chorály tančili lidé, ale na protější stranu nejspíš vůbec ne.
To, že fanoušci Hajduku, ale také my odpalovali během celého zápasu obrovské množství pyrotechniky (a to nejen v kotli, ale na všech tribunách včetně VIP), netřeba zmiňovat. Pořadatelé na každý odpálený oheň reagovali úsměvem a zdviženým palcem. Neskutečné například bylo, když námi hozenou konfetu, která se nerozbalila, securiťáci zvedli, přinesli a hodili zpět do sektoru.
Za celý den jsme také viděli naprosté minimum policajtů, na stadionu nebyl snad jediný a vůbec nikdo nic zbytečně neřešil, vše proběhlo naprosto hladce a bez konfliktů. O tom si však u nás můžeme nechat jen zdát...
Naši hráči ve velmi mladé sestavě většinou odchovanců (konečně!) vyhráli po skvělém výkonu zaslouženě 2:0 a pokračují tak v tradici vyhraných zápasů proti Hajduku :-) Za Slavii si svůj debut také odbyl v tom nejlepším možném termínu šestnáctiletý Stefan Šimič, jehož rodina pochází právě z Dalmácie a jenž se proto setkal s náležitým ohlasem u domácích fanoušků.
Domácí hráči i hráči Slavie se odebrali ke svým fanouškům na tradiční děkovačku, kdy však domácí byli odměněni pískotem celého stadionu a naši hráči naopak po tradiční děkovačce s asi dvoustovkou sešívaných obrovským aplausem vestoje, kterým je odměnili domácí fanoušci (stejně tak po každé vstřelené brance červeno-bílých).
Poté následoval další ceremoniál, kdy přesně ve sté minutě bylo obrovským strojem do vzduchu stříkáno tisíce a tisíce lesklých papírků a na protější tribuně se spustil velký ohňostroj. Poté začali opět všichni zpívat a užívali si tyto slavnostní chvíle.
Domácí Torcida pak přeskakovala ploty a běžela vstříc našemu sektoru. Nikdo nevěděl, co od toho čekat, nikdo nevěděl, co se bude dít. Výsledek byl poté o to víc překvapivý - fanoušci Hajduku dívkám rozdávali růže a se všemi slávisty měnili veškeré suvenýry. Po této návštěvě by těžko někdo poznal, že jsme fanoušci Slavie :-))
Domácí také spustili velmi zajímavý chorál "Jebeš spartu, jebeš Dinamo, jebeš Dinamo, jebeš Dinamo!" :-))
Poté se všichni odebrali slavit do ulic a to, co jsme měli možnost vidět, to bychom přáli každému slávistovi. Nějaké dvojutkání s Liverpoolem je oproti takovému zážitku nic!
My se vydali k autobusu, uklidili všechny věci, na hotelu dali sprchu, trochu popili a vyrazili slavit do ulic, kde se již v tu dobu na koncertě, který se odehrával na promenádě u moře, tísnilo 150 000 lidí!
V 19:11 (Hajduk byl založen roku 1911) začal obrovský slavnostní ohňostroj, na každém rohu v průběhu celé noci hořely bengálské ohně, slavili, zpívali a pařili nejen mladí, ale i starší pánové, důchodci, rodiny, mámy, zkrátka úplně, ale úplně všichni...
My, jakožto slávisté, jsme byli všude bráni za hosty a to dokonce i v hospodách jádra místní Torcidy. Byli jsme pozváni na derby proti Dinamu a ve Splitu jsme prý všichni a vždy vítaní jako hosté.
Zajímavou zkušenost pak měli dva slávisté, obyčejní fanoušci, holka s klukem, kteří pili v jednom z barů s fanoušky Hajduku. Vtom na ně začali pořvávat "Jude Slavie" nějací Slovanisti z Bratislavy. Pár chorvatů se zvedlo, roztřískali lahve o zem a vykopali Slováky z baru :-))
Pokud se opravdu uskuteční odveta v Praze, tak věříme, že i slávisté na tomto utkání vytvoří neskutečnou atmosféru, oplatí Chorvatům jejich vstřícnost a ukážeme, že se také v Praze umíme bavit! Tribuna Sever se na toto utkání pochopitelně dobře připraví a to nejen na tribunách, ale zkusíme přichystat takový program, abychom si to i u nás pořádně užili! V těchto pro nás těžkých dobách přijde takové zpříjemnění jistě vhod...
Nevěděl jsem, čím zakončit tento článek, protože zážitků si každý odvezl nespočet a vše by jistě do jednoho článku ani shrnout nešlo, zaujala mě však slova jedné z dívek, které jsme ve Splitu poznali.
Po zhlédnutí znaku Hajduku na její tváři jsem se zeptal, jestli má ráda fotbal. Její odpověď byla poměrně nečekaná, ale naprosto jasná:
"Ne, nemám ráda fotbal, vůbec mě nezajímá, ale Hajduk, to je víc než fotbal..."
Ať žije Slavia!
Hajduk živi vječno!
Rozhovor, dělaný v půl třetí ráno s ožralým Strašákem v chorvatských novinách ZDE :-))
Článek o slávistických fanoušcích v chorvatských novinách ZDE
Foto: Matúš (Ultras), slavistickenoviny.cz, slavia.cz, + chorvatské zpravodajské servery
Video: Vltava (Ultras), ...
Komentáře