Za Slavií my všude jezdíme!

Hned po návratu z Teplic jsem měl velikou chuť napsat článek. Nechal jsem to chvilku uležet a jak to dopadlo se dočtete níže...

Pro pořádek uvádím, že u všech situací jsem nebyl a jedná se popis celého dne.

Výjezd do Teplic nemám příliš v oblibě. Většinou se jedná o jeden z těch méně zábavných (v noci po návratu do Prahy jsem si jen ťukal na čelo, co všechno se ten den stalo neuvěřitelného). V Praze na Hlaváku se nás schází asi 130 kousků (jede i kytarista jedné známé české kapely!). Překvapuje mě, že většina lidí má na sobě červenobílé dresy. Kampaň na internetu zabrala, teším se na výsledný efekt na stadionu. Cesta vlakem probíhá klasicky, fandění, občerstvení a různé stupidity. Na všech zastávkách k nám přistupují sešívky a náš výsledný počet při vysedání v Teplicích je lehce přes 150. Ve městě o sobě chceme dát vedět, aby každý viděl, že pdnes přijela Slavia! Jdeme si kudy chceme a za mohutného fandění odpalujeme i velké množství pyrotechniky. Zastavujeme U Slavie "na jedno" a hned se přemisťujeme na stadion. Ženský mají jako vždycky vstup zdarma, chlapy zase nic....

Sektor už je velmi slušně zaplněn, další slávisti jsou na stejné tribuně hned za plotem. V sektoru celkem 425 SKS + cca 100 aktivních vedle. Vyvěšujeme vlajky a prvních 30 minut rozjíždíme neuvěřitelnej support. Zapojuje se prakticky celý kotel, měníme rytmus a intenzitu chorálů. Dění na hřišti moc nevnímáme, jsme úplně pohlceni supportem naší milované Slavie. Ta prý dává gól, nikdo z nás tomu nevěří. Samozřejmě jsme měli pravdu, Teplice si museli dát vlastňáka. Roztahujeme i plánováné choreo s dresy. Podle fotek můžete posoudit sami, jak to dopadlo. Nechápu, proč je některým za težko si na chvilku sundat dres a zvednout ho nad hlavu. Aby jste náhodou nenastydli. Až zhruba do 75. minuty je fandění na průměru, poté se v kotli objevují srbové, řekové, italové a já nevím kdo všechno. Super fandění až do konce zápasu, bouříme jako když Slavia vyhrává titul. K tomu odpalujeme několik žlutých ohňů. Určitě je na místě pochválit megafonistu a také druhého rozeřvávače (Karlik SKS to opravdu nebyl :-D), který se opravdu snažil a hecoval po celý zápas. Před děkovačkou vyvoláváme našeho oblíbence a velkého slávistu Davida Kalivodu. Je to hráč, který si na nic nehraje a svoji fandovství a lásku ke Slavii nevytrubuje do médií, jako některé jiné hráčské kreatury. Poté, co střílí (mimochodem nádhernou) branku do naší sítě, se vůbec neraduje. Po zápase s námi slaví, jako kdyby byl opět v našem červenobílém dresu! Takovýhle srdcaři by měli být ve Slavii. Nejen na hřišti, ale i v managmentu. Přeci na legendách jako je Kuka, Bejbl a hlavně Šmicer bychom měli stavět marketing. Ale škoda slov, chce se mi říct "poslechni svého kapitána".

Po zápase se většina vlakové ekipy drží hesla "poslechni hlas svého srdce". Procházíme městem směrem k nádraží a máme úsměvy na tvářích. Ano, na hřišti se prohrálo, ale pozitivní emoce převládají. Jasné vítězství v hledišti, další velmi vydařený výjezd. Jdeme jako jeden muž a těšíme se do vlaku na stupidity. Potkáváme teplické "fanoušky", někteří rovnou utíkají, další nesmyslně provokují. Každý svého osudu strůjce a tak získáváme několik šál. Spokojeni odcházíme na nádraží, kde si to pár lidí rozmyslí a jde zpět do města na pivo. Po cestě potkáváme další aktivní, kteří nás upozorňují na drzé tepličáky. Ty za chvilku naneštěstí potkáváme. Místní omladina se cití na dálku velmi silná. Po našem náběhu balí kufry a utíkají kam se dá. Pomalejší inkasují a tratí nějaké ty suvenýry. Získáváme i vlajku, ale díky aktivitě místních bonzáků je navrácena policii. Pánové stylové oblečení z vás ještě nedělá fanoušky. Na internetu a po mobilech silná slova, ale v reálu...

Sjíždí se policie a tak se vracíme na nádraží. Zde se dějou také zajímavé věci. Jedna slečna chce jít na WC, je za to odměněna sprškou ran od naší milé policie. Že by sexuální frustrace? Tohle se nám logicky nelíbí a ptáme se, proč se to děje? Želvičky odpovídají teleskopy a obušky. Obratem do nich pár fanatiků naběhne, ale jsou hned odraženi. Zadní řady metají všchno, co je po ruce: kameny, kusy železa, koš, plechovky a flašky. Vzniká další solidní mela, kde opět taháme za kratší konec. Jsem velmi překvapen aktivitou některých lidí, zejména z řad "normálů". Je vidět, že policejní šikana během zápasů se nelíbí jen aktivním lidem. Policie poté uzavírá halu, ve které zůstane asi 50 fans. Další asi stovka je vytlačena na nástupiště, zbytek čeká před halou. Během celé akce policie sbírá asi 3 slávisty. Bez nich nechceme odjet, což tupouni nemůžou pochopit. Po docela dlouhém čekání je pouští (ještě aby ne, když nic neudělali). Odcházíme na vlak, ve vzduchu je cítit podivné napětí. Část lidí nastupuje, další odchází do jiného vagonu, z obav před policejní buzerací. Těžko říct, kde je první impulz ale najednou všechno lítá a opět se to mele. Policie tlačí fans do vlaku za pomoci obušků. Mezitím z druhého vagonu vytahují policisté další dvě švestky, které si nevím proč dávají šlofíka. Policie situaci nezvládá, tak chytře stříká slzák všude možně. Lidé jsou překvapivě otřeseni a vystupují, protož ve vlaku se nedá dýchat. Na peronu dostávaji obušky a teleskopy. Na naší straně jsou další zranění, to vyvolává větší nenávist a proti PČR létají kameny. Nevím proč až teď, ale někdo spatřuje provokující skupinku teplických (oni sami se nazývají chuligáni, já si to dovolit nemůžu). Pořvávají na nás cosi nesmyslného. Je jich asi 15 a stejně jako jejich kolegové ve městě i oni sázejí na stylové oblečení. To jim nepomáhá a my nabíháme ve dvou směrech (přes polici a zadním vagónem). Tepličtí se zachraňují útěkem do kolejiště. Situace se časem trošku uklidňuje a část lidí (asi 60) zůstává v Teplicích a užívá si nočního života. Zbytek odjíždí přes Ústí do Prahy, kde se spokojeni rozcházejí do svých domovů. Na závěr poděkování všem, co se neposrali.

Úplně zbytečný článek, ale musel jsem ho napsat. Radost ve mně koluje, když si vzpomenu na Teplice. Opět jsme drželi za jeden provaz, byli jsme jako jedna rodina!

Ultras Slavia vždy a všude hrdě fandíme!