Slavia Praha - Zbrojovka Brno

Sen se stal skutečností!

Osm dlouhých let plných strachu o klub, jeho existenci a budoucnost dalších dnů je pryč. Slavia před rokem a půl nastartovala obrovský obrat, který se v předcházejícím víkendu dotáhl do toho nejlepšího možného konce. Všechna ta sláva se odehrála tam, kde jsme působili před pár lety ve vyhnanství - na stadionu Evžena Rošického. Nyní se vše vrátilo na začátek, náš milovaný klub měl na tomto stánku odehrát poslední ligový zápas, který rozhodoval o titulu. Pro sešívaný národ to bylo něco vskutku jiného, speciálního. Zápasu na Strahově byla plná média již několik dní před výkopem. Bylo to opravdu velké, tíhu zápasu cítil každý - hráči, fanoušci, vedení klubu, novináři, nebál bych se říct, že celý národ. Dovolte mi, abych vám přiblížil celé přípravy, dění před, během i po zápase a mnohem více!

Ty největší akce se odehrávaly necelých čtyřiadvacet hodin před výkopem zápasu, když se ve večerních hodinách sešla skupinka fanatiků v jedné tělocvičně, ve které se připravovala choreografie k našemu velkému zápasu. Přibližně dvacet lidí připravovalo až do třetí hodiny ranní igelitové plachty, které při správném zařazení a spojení prezentovaly nápis "šampioni!". Práce šla od ruky, vše probíhalo v pozitivní atmosféře, což bylo důležité. Každý se velice těšil na dění v následujících hodinách. Tak jako tak, těm, kteří se na choreografii podíleli, patří velký dík!

Druhý den, již od ranních hodin, se na Strahově připravovala další, o poznání jednodušší, leč větší prezentace. Červenobílá kartoniáda přes celý stadion, která byla vytvořena z folií. Tu měli na starost mladí fotbalisté Slavie. Tři hodiny před výkopem se ještě připravovaly poslední detaily, přenesly se plachty, které jsme vytvářeli, na stadion, kde byly i rozestaveny na svá místa. Dvě hodiny před výkopem se začalo pouštět na stadion. Zatímco na plotech přibývala vlajka za vlajkou, tribuny se stále plnily. Při příchodu hráčů na rozcvičku bylo očividné, co nás čeká, protože takový hukot byl opravdu neskutečný! Všemu navíc nahrávalo i celé postavení tribun a stadionu, jelikož mezi hřištěm a naším kotlem byla běžecká dráha, která opět rozšiřovala naše možnosti.

Následovalo vyvolávání sestavy a šlo se na věc! Zatímco naši borci kráčeli na hřiště, náš kotel byl zakryt již zmíněnou choreografií - plachtami s nápisem ŠAMPIONI! I přes menší problémy s roztažením jednoho písmene se vše vyřešilo skvěle a naše prezentace vypadala slušně. V úvodu zápasu se stadionem nesl skvělý support Tribuny Sever, který podporovala i bojovná hra našich borců, kteří hráli od podlahy a do všech soubojů chodili naplno. Dopředu se ale příliš nedařilo a v prvních deseti minutách měla Zbrojovka čtyři rohy, které byly naštěstí bezzubé.

První krůček k titulu měl po centru Zmrhala na hlavě Hušbauer. Ten v pádu mířil těsně vedle pravé tyče a za brankou Melichárka to jen zahučelo. Blížila se patnáctá minuta - tedy chvíle na druhou, tentokrát celostadionovou prezentaci. Celý stadion pokryly červené a bílé kartony, efekt byl parádní! Mezitím zahrával přímý kop Hušbauer, jenž našel hlavu Lüftnera, po jehož pokusu se musel brankář hostů mohutně natahovat, aby brance zažehnal a vyrazil alespoň na roh. Po šestadvaceti minutách hry zahrávali červenobílí rohový kop, který hlavou dopravil do sítě Frydrych a Slavia se dostala do velice důležitého vedení 1 : 0! Tribuny začaly bouřit, všichni si velmi dobře uvědomovali, co to znamená.

V devětadvacáté minutě jsme vybojovali balon na polovině hřiště a šli do protiútoku. Ten vedl Hušbauer, který přihrávkou do lajny vybídnul Zmrhala. Rodák ze Žatecka poslal do vápna centr, na který si perfektně naběhl Tecl, jenž přeskočil stopera a poslal balon k levé tyči! Svěřenci Jaroslava Šilhavého tak vedli už o dvě branky a vše vypadlo skvěle! Nervozita odpadla jak z hráčů, tak z fanoušků a na stadionu panovala výtečná atmosféra. Tu mohl ještě vybičovat po dalším přímém kopu Slavie svou hlavičkou Lüftner, ten ale netrefil balon ideálně a trefil boční síť. Bohužel pro něj, během pokusu o zakončení se srazil hlavou s Vraštilem a následovalo ošetřování.

Čas běžel a blížila se další, ze všech třech nejdražší a nejmohutnější prezentace na jižní tribuně. S úderem čtyřicáté minuty se strhla obrovská pyroshow, která byla složena z dýmovnic, stroboskopů, římských svící a petard. Číslo jednotek, které bylo odpáleno, bylo doslova monstrózní, stejně jako celý efekt! Dým byl tak obrovský, že zahalil polovinu hřiště, takže hra byla na nějaký okamžik přerušena. Zbytek prvního dějství se odehrál v klidu a nic velkého se už nestalo.

Ve druhé půli fandění lehce opadlo, stejně jako hra, jelikož hráči neměli kam spěchat. Za námi byla skoro hodina hry, když si ve své podstatě "svůj útok" založil Standa Tecl. Ten totiž celý brejk rozehrál a po přihrávce od Ngadeua zakončil střelou vedle brankáře k zadní tyči! Pro našeho probuzeného křídelníka to byl druhý gól v zápase! Začínalo být tedy více a více jasné, že to všechno vyjde, že je titul na dosah. Půlhodina do konce a stadionem se rozléhalo "Strahov na nohy". Lidé z kotle už pomalu lezli na plot a vyčkávali závěrečný hvizd. Panovala obrovská euforie!

Tu ještě přiživila čtvrtá branka, kterou své tažení s balonem už z poloviny hřiště završil Michael Ngadeu! Bylo to jasné, pouhopouhých dvacet minut nás dělilo od zisku titulu, na který jsme všichni tak dlouho čekali! Patnáct minut do konce Slavia kontrolovala hru, střídaly se pokřiky jako "Mistři" a slávisté se ve stále větším a větším počtu dostávali přes plot a přibližovali se k běžecké dráze za hřištěm. Mezitím do hry vkročil velký člověk, hráč, který byl jedním z těch, co stál u zrodu toho všeho. Poslední minuty si na hřišti přišel užít kapitán Jiří Bílek!

Strahovem obíhala mexická vlna a fanoušci byli stále blíž a blíž, už stáli těsně za brankou. Hra plynula a v devadesáté minutě se ozval ten zvuk, který jsme potřebovali - závěrečný hvizd! Všichni vběhli na hřiště a byla to obrovská euforie, odpalovalo se pyro, děkovalo se hráčům a čekalo se na korunovaci. O té už bylo napsáno mnoho jinde, navíc jí můžete najít v různých videích, včetně našeho. Následoval tedy přesun do Žlutých lázní, kde byly finální oslavy. Ty byly narušeny security, která hlídá na domácích zápasech Sparty a měla s námi již jeden konflikt na podzimním derby. Ti totiž bezdůvodně zavřeli bránu a nechtěli lidi pouštět dál slavit. Následovalo probourání brány, pár strkanic, náběh těžkooděnců a zbytečné dokopávání lidí. Absolutně zbytečná situace, kterou opět vyprovokovalo duo dementních složek. Ani to nám ovšem nezkazilo naší radost z titulu a ve Žlutých lázních se slavilo dlouho do rána!

Po dlouhých letech jsme to dokázali, jsme opět mistři! Tímto bychom rádi poděkovali vedení, hráčům, trenérům, ale i vám fanouškům za podporu našeho milovaného klubu! Letos jsme spolu zažili nespočet zážitků, výjezdů, evropské poháry, velké vyhrané bitvy, ale také zklamání. Slavia, stejně jako Tribuna Sever a náš web SlaviaFans, udělala obrovský krok kupředu, který by bez vás všech jmenovaných nebyl. Uvidíme se příští sezonu.

Ať žije Slavia, věčná Slavia!