Slavia Praha - Hradec Králové
Odměna pro všechny nejvěrnější slávisty, kteří dorazili ve čtvrteční podvečer do Edenu. Fantastický zápas, výborná atmosféra...
Neznáme slávistů, který by šel ve čtvrtek na půl sedmou do Edenu s nějakou obrovskou chutí a natěšený. Spíše u většiny sešívaných převládala nervozita, očekávání a obavy.
Ani 20 minut před začátkem zápasu to na stadionu, natož v ulicích nevypadalo, že dnes hraje náš klub s hvězdou na srdci. Fanoušci se trousili ke stadionu a vypadalo to na nejhorší návštěvu v historii. Postupně se však tribuny plnily, za své jistě vzala i pro pražáky brzká hrací doba a tolik lidí v kvádru jsme snad na fotbale ještě neviděli.
Atmosféra byla zpočátku vlažná a stejně tak naložil se svou 100% gólovkou ve 2. minutě Škoda. Škoda. O 13 minut později však síť tento hráč dokázal rozvlnit a ze spousty slávistů spadla nervozita. Do přestávky pak hráči dokázali přidat ještě dvě branky a v tu dobu už nikdo nepochyboval o tom, že bychom příští sezónu nehráli nejvyšší soutěž.
O poločase začalo na Eden pršet jako z konve, což někteří sešívaní vzali za své a v uvolněné atmosféře se došli vysprchovat pod špatně těsnící střechu stadionu. :-))
Hráči dokázali přidat ještě dvě branky a tak oficiálně více než 4000 diváků (reálně tak 3265) začalo slavit. Déšť paradoxně pomohl tomu, že se většina diváků posedala více k sobě a tak byla atmosféra velmi dobrá.
Největší hvězdou zápasu byl David Hubáček, který za dosavadních 7 let ve Slavii nedokázal v ligovém zápase skórovat. Při každém přímém kopu jsme Huba hecovali, fandili mu, ale nejblíže brance byl v prvním poločase, když trefil břevno. My však nepolevovali a Hubovi fandili dál. Když pak rozhodčí odpískal pokutový kop, nebylo do řešit. O míč se sice přetahoval Pospěch se Škodou, ale naše volba byla jasná - "Dááávid Hubáček", neslo se ochozy.
David naší výzvu přijal, postavil si balón na značku pokutového kopu a chladnokrevně, s instiktem kanonýra překonal soupeřova gólmana. Radujme se, slavme, historický okamžik nastal a litovat může každý, kdo nedorazil na stadion. David oslavil svůj gól velmi emotivně - jednou se usmál a dvakrát zvednul ruku, ale jen do úrovně ramen, aby to nepřehnal. :-))
V posledních minutách jsme se již bavili po svém, vymýšleli chorály na hráče (Pospěch romantik, Čontofalský na pivo, Hubáček kanonýr), kteří je s úsměvem přijímali.
Závěrečný hvizd rozhodčího odstartoval nevídanou děkovačku, která trvala snad 10 minut. Hráčům jsme zazpívali nové výtvory, ti se hecovali, smáli. Dožadovali jsme se svléknutí hráčů, trenéra (který nakonec sundal alespoň sako), ale i Latky do repre.
Děkovačky se nakonec ujala hlavní hvězda večera David Hubáček. I když měl údajně něco s hlasem (zkrátka se mu nejdřív moc nechtělo a vymlouval se na hlasivky :-)), děkovačku zvládnul i bez megafonu!
Skvělý zážitek, výborný zápas, každý přítomný si ho jistě užil jak uměl. Jen houšť.
Ve středu nás čeká výjezd do Ostravy, zařizujte omluvenky, dovolené, ať nás jede slušné číslo!
A ještě doplnění k hostujícím fanouškům - těch dorazilo přibližně 150 (ve všední den solidní číslo) a prvních 20 minut fandili organizovaně a hlasitě všichni v sektoru hostů. Po vstřelených gólech fandit přestali a dokonce si i sedli. Až na konci asi rezignovali na výsledek a začali opět fandit. Připravili si také jednu choreografii.
Ať žije Slavia!
Foto: Vašek (TS), slavia.cz,
Video: Violence,
Komentáře