Slavia Praha - sparta praha

Rozsáhlý článek, fotogalerie, videogalerie a mnoho odkazů ze sobotního derby v pražském Edenu.

Napětí, nervozita, hodiny a dny příprav, hecování, tak vypadají dny některých (možná většiny) slávistů před největším zápasem v naší zemi - derby pražských "S", tedy naší Slavie a sparty. Ani tentokrát tomu nebylo jinak a s ideální sobotní termín od 20:00 dával vědět, že by tentokrát mohlo stát derby opravdu zato!

Okolí stadionu bylo dlouho před utkáním v obležení slávistických fanoušků. Pilo se, debatovalo se a čekalo na příchod komunistických žebráků. Tma s sebou přinesla zvláštní atmosféru, kterou známe (i když už skoro neznáme :-)) pouze z utkání evropských pohárů.

Když sparťané dorazili k Edenu, fízlové začali šikanova slávisty, aby se posunuli blíž ke stadionu, začali používat obušky i třeba paralizéry. Oba tábory si vyměnili pár světlic, ale nic velkého.

Stadion se postupně plnil a atmosféra byla velmi dobrá. Bylo sice znát, že na stadion, i na naší tribunu dorazili lidé, kteří obyčejně na Slavii příliš nechodí, ale náladu nám nemohlo zkazit nic.

Nástup hráčů na plochu byl okořeněn zajímavou pyrotechnickou vložkou v klubových barvách a státní hymnu zazpívala zpěvačka Marta Jandová.

Zpočátku byla atmosféra fantastická, i když jsme některé chorály zpívali strašlivě, ale opravdu strašlivě rychle. Co nejdříve musíme zajistit i místo pro druhého bubeníka, protože při velkých utkáních už jeden buben nestačí.

Postupně počáteční nadšení upadalo a to zejména kvůli bídné hře obou mužstev na hřišti. Velká škoda, že na tribuně nefandí opravdu všichni, do jednoho, ale vždy se najdou skupinky, které ani za mák tu hubu neotevřou. Chodíte na Sever kvůli levnějším lístkům nebo proč?

Choreografie byly na první půli naplánovány dvě - tou první byla narychlo změněná a improvizovaná (nedorazil dostatečný počet vlaječek) choreografie z vlaječek, látkových pruhů, plachet a velkého nápisu. Na tom stálo "Rok, kdy jsme to rozjeli" a piktogramy cyklistů. Plachty pak dávaly dohromady letopočet 1892, tedy rok založení našeho milovaného klubu a z vlaječek byla sestavena hvězda.

Žaludeční vředy, nádor na mozku, epileptický záchvat, tik v oku a v kotníku, to jsou zdravotní újmy, které způsobila tato choreografie všem organizátorům. Po chybě pár jedinců a nepochopení některých slávistů putovala jednička nad hlavy přítomných hlavou vzhůru. To se sice po chvíli podařilo napravit, ale i tak to byly nervy. Zaplaťpánbůh, že se vše podařilo napravit a konečná podoba choreografie nakonec byla povedená.

Velmi pak pobavil pokřik sparťanů na tuto chybu "Vaše bída, naše radost". To křičeli fanoušci, kterých se na domácí utkání v kotli schází 150, mají 3 pokřiky (doporučujeme toto video ZDE :-)), choreografie obsahuje pouze trikoloru jejich klubu a to nejlépe z balónků. Zaplaťpánbůh za tu naší "bídu". :-))

Druhou choreografií pak byl z kartonů a složený všeříkající nápis "Sever" doplněný o nápis "Naše vášeň: chorály, vlajky, pyro, emoce, choreo, výjezdy, pivo". Tato choreografie se povedla na výbornou, moc hezké.

Sparťané ještě v první půli zaházeli našeho kapitána Karola Kisela vším, co měli po ruce, letěl i nějaký ten oheň a na 5 minut byl přerušen zápas. Jó, derby je hold derby...

Druhou půli byla atmosféra vcelku dobrá, ale na počet přítomných průměrná. Náladu zvedlo až choreo vysmívající se sparťanům, kterým jsme symbolicky "předali štafetu v brečení". Tři komiksové postavy ze všech různých seriálů znázorňovali, že sparťanům se směje za jejich současnou ubrečenost opravdu každý. Vše doplňoval nápis "Tady někdo brečí?".

Rozptýlení do našich řad přineslo až pár šancí a zejména pak zákrok Hušbauera, když zabránil střele Škody do prázdné branky. Zákrok to byl sice naprosto čistý, ale emoce, naštvanost z nevstřelení branky udělaly své a na hřiště letělo vše, co bylo po ruce - tyčky z vlajek, vlajky, kelímky, petardy a někteří hodily na hřiště dokonce své mobilní telefony (celkem asi 8 mobilů letělo v průběhu zápasu).

Chvíli poté se na hřišti objevil exhibicionista, který vyběhnul z rohu mezi naší tribunou a tribunou hlavní, při běhu si sundal bundu, ale ukázal svůj poblitý dres a i na něj se snesla sprška předmětů. Zdárně pak překonal 3 pořadatelé a běžel nebojácně vstříc sparťanskému kotli, kde byl zadržen. Slušná fyzička...

V 73. minutě přišel rozhodující moment celého utkání. Martin Latka, který den předtím oslavil své 28. narozeniny, si naskočil na parádní balón Davida Hubáčka a rozjásal slávistické fanoušky.

Atmosféra z této chvíle se jen těžko popisuje. Lidé přepadávali přes sebe, obrovská euforie, rozhořelo se velké množství pyrotechniky a atmosféra byla od této chvíle fantastická (co na fanoušky říkal brankař sparty Vaclík nebo naši hráči Čontofalský s Latym si přečtěte ZDE, jsme na vás pyšní, hoši!).

Soupeř marně dobýval branku slávistů a ve slávistických sektorech panovala euforie. Každou chvilku se rozhořel na severu nějaký ten bengálský oheň a největší množství přišlo v 90. minutě. Rozhodčí nastavil 6 minut, ale marné snahy sparty troskotaly buď na fantastickém Kamilu Čontofalském nebo na skálopevné obraně sešívaných.

Když pak rozhodčí písknul do píšťalky, vypukla vlna nadšení a slávistické straně. Na hráčích byla vidět nefalšovaná, upřímná radost, vybojovali utkání, protože moc chtěli, bojovali za naše barvy, chtěli dokázat, že se Slávií se stále musí počítat. Na všechny hráče, bez rozdílu, jsme moc pyšní, vybojovat derby proti spartě je vždy skvělý zážitek a hráči v sobotu opravdu chtěli. Nejen hráči, ale optimismus a bojovná nálada byla cítit ze všech sešívaných dlouho před zápasem.

Hráči nasadili trička "Derby je naše" a v čele (teda pardón, na ramenou) s hrdinou zápasu, obrovským slávistou, srdcařem, hecířem, charaktečním hráčem i člověkem, miláčkem fanoušků Martinem Latkou vyrazili na děkovačku. Tu dirigoval právě Laty a role vůdce kotle mu šla nadmíru dobře. Bylo vidět, že si to opravdu užíval.

Dlouho se slavilo, dlouho se zpívalo. Kdo nebyl na stadionu může jen litovat.

Sparťané nevyprodali své sektory, tam se jich nacházelo přibližně 1300, ale další byli i na jiných tribunách. Rozhodně jich však nebylo tolik, nejvíce pochopitelně na jižní tribuně, pár i po stadionu, ale nic velkého. Fandili místy solidně, místy byli dobře slyšet, ale po obdržené brance jejich fandění hodně utichlo. Odpálili množství pyrotechniky, i když rozhodně méně než slávisté a repertoár jejich pokřiků jako tradičně nebyl příliš pestrý.

Toto derby mělo snad vše, co k takovému zápasu patří - napětí, emoce, skvělou atmosféru, fanouška na hřišti, hezké choreografie, rivalitu, nenávist, boj o každý metr na hřišti, množství pyrotechniky a navíc sladkou tečku pro nás v podobě výhry.

V pátek nás čeká v Uherském Hradišti Slovácko a věříme, že za dalšími body přijede slávisti podpořit velké množství fanoušků. Máme šanci se po dlouhé době dotáhnout na čelo tabulky, pojďme této příležitosti využít.

Derby je naše, slávisti!

Ať žije Slavia!

Záznam utkání najdete ZDE, report sparťanů ZDE a ZDE (mimochodem ve druhém případě vcelku objektivní). Videa Richiho ze slávistických novin ZDE.

Foto: Vašek (TS),

Video: Blueflash (TS), Vltava (TS), Richi (SN), supporters.cz,

Fotogalerie