Mindrák?!

Zimní pauza je tu a pro nás se tak otevírá prostor věnovat se i jiným tématům, než-li tragickým výkonům "našich" fotbalistů...

Možná čekáte článek o mindráku sparťanů z červeno-bílých barev nebo možná zamindrákovaný text o bolševické spartě. Tentokráte jsem se však rozhodl střílet do vlastních řad, aby si každý uvědomil, o čem píše, o čem mluví a hlavně - komu tím prospívá?!

Tuto mojí glosu iniciovaly dva články, které jsme si mohli v posledních dnech přečíst na internetu. První je článek slávistického novináře a šéfa kulturního oddělení časopisu Reflex Milana Tesaře na jejich strankách (ZDE) a druhý byla reakce sparťanů na svém internetovém serveru spartaforever.cz (ZDE) právě na Tesaře.

Po přečtení těchto dvou interpretací mi nedalo na tuto situaci nereagovat...

Tesař místo toho, aby se skutečně staral o problémy současné Slavie, hledal cestu jak z toho  ven a snažil se jakýmkoliv způsobem pomoct, se raději uklidňuje tím, že hledá chyby všude jinde, kope kolem sebe jako malé děcko a skutečné problémy současné Slavie se snaží přebít trapným článkem o "bolšvické spartě".

Nechci zpochybňovat sparťanskou minulost, každý (i každý sparťan, leč se za to třeba stydí) ví, že sparta v minulosti bolševický klub byla. Ať si sparťané toto zpochybňují jak chtějí, sami moc dobře vědí, že je to fakt a nepomůžou například ani jejich důkazy o nepravosti tohoto článku, kdy mají možná pravdu o uvedeném, pravděpodobně falešném případu, ale každý si je moc dobře vědom, že takovéto články se v novinách opravdu objevovaly a toto je pouhou UKÁZKOU toho, jak se za tehdejšího režimu stranilo.

Proč to však teď v naší situaci řešit? Proč vlastně řešit spartu obecně? Proč? Máme z ní mindrák?! Ač si to spousta z vás neuvědomuje, tak odpověď je jasná. ANO. Sami si toho můžete všimnou například při derby, kdy se více nadává spartě než fandí Slavii. Já říkám - nadávat ano, ale hlavně fandit našim barvám, našemu klubu!

Sparta je náš tradiční rival, je to soupeř z druhé strany Prahy, druhý nejstarší český klub, nejúspěšnější klub naší historie a druhý celek současné ligové tabulky. No a co?!

Já jsem hrdý zejména na svůj klub. Nejstarší klub naší historie založený již 2. listopadu 1892 - SK Slavia Praha. Jsem hrdý na svůj sešívaný dres, kdy červená symbolizuje barvu vítězství, bílá pak čistotu sportovní myšlenky a hvězda nám ukazuje jasné poselství - VĚČNOU naději.

Jsem hrdý na naše legendy jakými byli hráči jako Bican, Puč, Plánička, Veselý a další. Jsem hrdý na svou historii, kdy Slavia byla nacionalistickým slovanským klubem a později pak jakýmsi symbolem vzdoru vůči komunistickému režimu. Už jen to, kolik křivd a útlaků Slavia v minulosti přežila mě naplňuje pýchou.

Naše bohatá historie, velké množství úspěchů a zejména pak, doufejme, světlá budoucnost, to je to, čím bychom se měli zabývat.

Všem doporučuji přečíst knihy jako Bican - pět tisíc gólů nebo nové vydání Věčné Slavie.

Nevšímejme si mindráku letenských, o kterém nemůže být pochyb. Stačí si přečíst reportáže ze zápasů posledních sezón na výše zmiňovaném sparťanské serveru, kde se ve většině článků otírají o nás. Je vidět, že jim stále ležíme v žaludku, a to je jen dobře...

Zapomeňme na nějaké chudáky z Letné, zapomeňme, že vůbec nějaká sparta existuje. Slavia je pro nás jediný a nejstarší klub v Praze. Ignorujme ty nabubřelce a važme si toho, co máme. A právě když máme problémy, nesnažme se je přebýt pliváním na ostatní, ale sebereflexí a snahou něco udělat pro náš klub.

To bych doporučil nejen panu Tesařovi, ale i dalším slávistům...

Ať žije věčná Slavia!