Levadia Tallinn - Tribuna Sever

Reportáž z dlouho očekávaného výjezdu na Evropské poháry.

Už dlouho dopředu je jasné, že Tribuna Sever uspořádá do estonské metropole autobusový 5denní zájezd s ubytováním. Slavia se dostala po dlouhých 7 letech do pohárové Evropy a všichni její fanoušci dlouho vyhlíželi soupeře pro 2. předkolo Evropské Ligy. Los Slavii nakonec přiřadil vítěze 1. předkola ze zápasu mezi faerským HB Tórshavn a estonskou Levadií Tallinn. Z 1. předkola se nakonec i přes remízu na domácí půdě v prvním zápase probojovala o fous Levadia Tallinn. Nijak atraktivní klub založený teprve před pár lety, ale taky jsme mohli letět na Faerské ostrovy. Našeho dopravce několik dní dopředu buzeruje kriminálka, policejní prezidium a bůhví co ještě, majitel autobusové firmy je naštěstí rozumný chlap a nenechá se policií zastrašit. Děkujeme! Autobus se velice slušně naplní, a tak může přes 50 slávistů vyjet společně za dobrodružstvím. V Česku máme (po trase, na které nehrozí vůbec žádné nebezpečí – jedeme totiž přes severní Čechy) doprovod hned 5 policejních aut, které dokonce zapínají houkačky a my jedeme policejní eskortou. Slušnej blázinec. V Polsku (které projíždíme skrz naskrz) nás přebírá 1 policejní osobák, jehož posádka by nezabránila ani výtržnostem, které by páchala 90letá babička. Tento osobák nás ovšem velice brzy ztrácí, a tak jedeme zcela bez dozoru. V Pobaltí nikdo ani neví, že existujeme, takže zbytek cesty nás nedoprovází žádné zbytečné komplikace v podobě policie.

 Do Tallinnu dorážíme celí rozlámaní po 24 hodinách cesty. Po příjezdu organizátor výjezdu trošku zazmatkuje, dá do navigace název hotelu, který je ale dočasně přesunutý na jinou adresu, a tak si zhruba 3 kilometry zajedeme. Čas nás naštěstí netlačí, alespoň si tak v klidu prohlédneme krásné město a poprvé v Estonsku o sobě také dáváme vědět. Poté, co se ubytujeme, začneme pomalu vyrážet na náměstí Raekoja, kde se srážíme s ostatními slávisty.

 Z Vanalinnu se vydáváme zhruba ve 200 slávistech společně na 2,5 km vzdálený stadion. V krásném Starém městě o sobě dáváme pořádně vědět a místním nezbývá nic jiného, než koukat s otevřenou pusou. V Estonsku je tento den pořádné horko, a vzhledem k tomu, že se část slávistů posilňuje alkoholem více, než by mělo, přicházíme na Kadrioru Staadion poměrně vyčerpaní. Domácí pořadatelé začnou distribuovat lístky způsobem, na který jsme zvyklí u nás na okresních přeborech. Tento amatérský styl nám ale vyhovoval a na stadion tak přes drobnou kontrolu místních přicházíme osvěženi závanem starých časů. Brzy nás ale rozladí informace, že na utkání nebude k prodeji alkoholické pivo.

 Na stadionu nás pro náš počet (samozřejmě vyšší než počet vlajkonošů domácích) usměrní do sektoru, kde obvykle bývají právě domácí. V sektoru se nás už nesejde víc, než-li oněch 200 slávistů pochodujících společně z Vanalinnu. Na protilehlé tribuně se usídluje dalších několik desítek slávistů. Na velkolepé řeči velkého množství slávistů, kteří ještě před losem tvrdili, že by za Slavií vyjeli kamkoliv do Evropy, to není nijak skvostné číslo. Nicméně vzhledem ke 24hodinové cestě a vysokým finančním nákladům na cestu, ubytování a pobyt ve městě to nelze hodnotit s pesimismem. Sektor ověšujeme velikým množstvím vlajek, dokonce si troufám tvrdit, že podobný počet velkých vlajek se v sektoru slávisty mnohokrát neobjevil, jestli vůbec někdy. Od 1. minuty začínáme velice slušně fandit. Naše fandění je ze začátku velice dobré, je vidět, že jsme se všichni na Evropu po letech opravdu pořádně těšili. Vzhledem k opravdu velikému horku, alkoholu v krvi slávistů a samozřejmě také k brzkému inkasovanému gólu naše fandění ke konci první půle upadá.

 O rozruch se poté postará 1 fanatik z našich řad, který s pomocí ostatních vyleze na stožár umístěný vedle našeho sektoru. Kolem stožáru se poté shlukují pořadatelé a fízlové, které ale odtamtud lehce vyženeme a počkáme na kolegu dole. Místní securitka jen nemohoucně kroutí hlavou.

 Poté, co Slavia dokáže v průběhu druhé půle vyrovnat, se prezentujeme povedenou pyroshow. Fandění opět ožije, všichni jsou v euforii a popadáme druhý dech. V té době všichni fandí na plné obrátky, fandění je až fanatické. V laufu ovšem nevydržíme příliš dlouho, protože domácí Levadia se 3 minuty po srovnávací brance znovu ujímá vedení. To nás všechny hodně bolí, a tak závěr zápasu si spíše jen vytrpíme. Po zápase dáme hráčům najevo, že takhle se nám to rozhodně nelíbí. Nestalo se ovšem nic tak drastického, jak to podávají média. Ano, hráčům jsme dali svoje pocity najevo o něco více razantněji, než bylo na místě po prvním zápase sezóny, jednali jsme hodně v emocích. Nicméně nemá smysl se v tom dále pitvat.

 Po zápase se vydáváme ještě vstříc domácímu kotli, kde se schází nízký počet domácích. Ti, když nás spatří, začnou zběsile hajlovat a řvát „white-power“. Když ale vidí, že to vůbec nepomáhá, tak naprosto vystrašení začnou řvát „Sparta pička kurva“, což už nám nedá a musíme se začít smát. Jeden z nejzajímavějších způsobů obrany, jakých jsem byl kdy na fotbalových stadionech svědkem :-))

 Po zápase se slávistické skupinky vracejí do centra města, kde si užívají nočního života. Každý se baví po svém - někdo nabaluje místní slečny, někdo pije, co se do něj vejde a někdo dál zpívá slávistické chorály a snaží se všemožnými způsoby proslavit v Pobaltí svůj klub. Další den si v klidu prohlédneme město a večer pokračujeme v aktivitách z předešlého dne. V pátek ovšem přijíždí z pár kilometrů vzdáleného Ruska docela dost soudruhů, takže se strhne i několik menších strkanic. Nic zásadního se ale nestane a když ráno opouští 1 z nás policejní služebnu, můžeme vyrazit zpět směrem ke svým domovům.

 Cesta zpátky uteče mnohem rychleji, i díky veliké únavě všech sešívek. Do Prahy přijíždíme v dopoledních hodinách a rozcházíme se, abychom potěšili rodiny, které nás už netrpělivě vyhlížejí. Až na výsledek se jednalo o perfektní výjezd do Evropy po 7 letech, kéž by nás čekalo více takových.

Slavia je věčná!

Fotogalerie