Bate Borisov - Slavia Praha

Utkání v Borisově bylo pro sešívaný národ velkou možností k návratu do evropských pohárů. V dalekém Bělorusku bylo celkově 120 slávistů, přičemž padesát z nich bylo na hlavní tribuně mimo náš sektor. Slavia postoupila díky skóre a máme tak jistotu, že nás čekají minimálně čtyři další výjezdy do zahraničí!

Celý výjezd začal už v nedělních večerních hodinách, kdy se scházel autobus Tribuny Sever před Edenem. Padesátičlennou posádku čekal den v autobuse, který nám znepříjemňovala asi tříhodinová stopka na hranici mezi Běloruskem a Polskem, kde nás čekalo nekonečné kontrolování pasů, víz a autobusu. Slávisté nebyli zdaleka jediní, kterým tekly nervy, důkazem toho byla i dvojice místních řidičů, kteří si vedle našeho autobusu téměř dali do zubů. Po celém utrpení nás čekaly poslední tři hodiny cesty do Minsku, kde jsme byli ubytovaní. Po příjezdu jsme ještě nějakou tu chvíli hledali samotné apartmány a když už bylo vše vyřízené, prošli jsme ve večerních hodinách hlavní město Běloruska. Mnoho lidí šlo pít, někteří si jen namátkou procházeli okolí, jiní šli zase spát a nabírat síly na další den.

Prozkoumávání města zvolilo druhý den mnoho slávistů, přičemž nejvyhledávanější destinací byl stadion Dinama Minsk, který se přestavuje. Místní lidé byli až na výjimky přátelští, pokud tedy uměli anglicky, což se mnohokrát nestávalo. I tak ale bylo cítit, jak je země nasáklá komunismem a že jsou všude na rohu policisté či vojáci. Den se krátil a po několika vypitých pivech, výměně kontaktů s místními děvčaty a prozkoumání města, jsme se vydali do klubů a barů, kde většina z nás zůstávala až do ranních hodin.

Následný den, kdy se měl odehrát veledůležitý zápas, jsme v ranních hodinách vyjeli do Borisova, který byl pro nás v porovnání s předchozím místem jako den a noc. Nebylo tu vůbec nic, přičemž jediná hospoda, kterou jsme našli, byla pizzerie, kde si objednání jídla žádalo slušnou dávku trpělivosti. Po pěti hodinách jsme se vlakem vydali směrem ke stadionu. Čím blíž jsme byli, tím více to vypadalo, že jedeme špatně, protože jsme viděli jen samé lesy a polorozpadlé domy. Na zastávce, kde jsme vystoupili, nebylo ani nádraží. Poté jsme vyšli k dálnici, za kterou se nacházel samotný stadion. Ten byl na pohled doopravdy hezký. Tam také náš pochod skončil, jelikož jsme se kvůli lijáku museli schovat do našeho přistavěného autobusu. Chvíli to dokonce i vypadalo, že se zápas odloží, ale déšť nakonec ustal.

Při příchodu na stadion nás čekalo obrovské zklamání. Zjistili jsme, že není pivo a jediné pořádné jídlo je rozmrazená pizza s kyselou okurkou. Následně jsme vyvěsili po celém našem sektoru vlajky. S blížícím se výkopem jsme také vyzkoušeli pár pokřiků. Tribuny se slušně plnily a chybělo jen pár stovek lidí k tomu, aby bylo vyprodáno. Samotný kotel byl opět podpořen družbou z Hlivic, ale počet nebyl nijak oslnivý. Jelikož se ale k fandění připojovaly i ostatní tribuny, naše fandění zanikalo. Každopádně jsme s ním vůbec nepřestávali, a to i přes rychle inkasovanou branku v úvodu zápasu, která padla po kiksu naší obrany. Mezitím se na hřišti naši hráči neskutečně trápili a dělali chybu za chybou. Příkladem trápení bylo vymíchání Frydrycha, které měl na svědomí Ivanič, jenž poté nebezpečně vystřelil.

Postupem času se hra vyrovnávala a Slavia začala kousat. Celé snažení o vstřelení branky zakončil těsně před odchodem do kabin svojí přesnou hlavičkou po rohu Milan Škoda! V našem sektoru vybuchla radost, euforie, nadšení a všechny možné radostné emoce.

Ty byly trochu opařeny po deseti vteřinách druhé půle, kdy nám domácí vstřelili druhý gól po neskutečné chybě obrany. Fandění se ale stále drželo a na ten počet mělo slušné kvality. Stejně jako v prvním dějství, tak i ve druhém se Slavia ke hře dostávala až po delší době. Hlavně příchod Dušana Šventa hru sešívaných oživil. Ani ten ale nezabránil závěrečnému tlaku Bate, který hnal vpřed celý stadion a byl to opravdu hukot. Naše obrana přežila nemožné a následoval závěrečný hvizd, který si přál každý slávista. Je to tam! Slavia bude hrát evropské poháry a čekají nás minimálně ještě čtyři výjezdy!
Po příchodu hráčů zazněla děkovačka a šlo se z tribun do koridorů, kde jsme čekali, až budeme puštěni do autobusu. Následovala dvaadvacetihodinová střeka zpět do Prahy.

Podtrženo sečteno, tento výjezd byl jeden z nejlepších, co jsme mohli v novodobé historii zažít. Každý, kdo se ho účastnil má jistě desítky nezapomenutelných historek. Doufejme, že takových výjezdů bude víc! Nyní nás čeká výjezd do Ostravy, kam jedeme všichni! Slavia je věčná!

Fotogalerie