Děkovačka slávistických fanoušků je dnes neodmyslitelnou součástí každého zápasu Slavie. Její kořeny sahají hluboko do historie a její vývoj byl provázen mnoha zajímavými událostmi a zvraty.
Původní text děkovačky, známý jako chuligánská děkovačka, se používal již od roku 2004 a v téměř nezměněné podobě se křičí dodnes. Tento chorál, který předříkával spíkr kotle, byl inspirován německým klubem BFC Dynamo Berlín a jejich pokřikem U-F-T-A. Myšlenka společného rituálu s hráči vrtala aktivním fanouškům Slavie několik let hlavou. Impulzem pro realizaci byl pohárový zápas HSV v prosinci 2005 v rámci tehdejšího Poháru UEFA, dnešní Evropské Ligy. Slávisté byli inspirováni rituálem domácího kotle HSV, před který po zápase přišli hráči a v sedě opakovali pokřik společně s fans.
„Osobně si myslím, že děkovačku zápas Hamburkem jen urychlil. Ale úplně původně vznikla na výjezdu do Českých Budějovic v roce 2004. Vím, že L. a já jsme dali návrh dohromady ve vlaku během cesty do Budějovic. Měli jsme v plánu zavolat hráče po zápase k nám do sektoru. Oni samozřejmě nevěděli, o co jde, že tam bude setkání, ale chtěli jsme jen, aby nám odpovídali a opakovali náš chorál. Nakonec to dopadlo tak, že tam vznikl konflikt v sektoru kvůli pokřikům na Poborskýho a místo prvního pokusu o „děkovačku“ se bojovalo s fízlama. Hráči stáli před sektorem a dívali se, jak se tam mlátíme. Po chvíli hráči odešli, protože nevěděli, co dělat,” říká K., jeden z autorů děkovačky.
“Vím, že jsme si pak v týdnu po zápase volali tehdy ještě na pevné linky a ladili další rýmy. Dost možná, kdyby tehdy proběhla děkovačka už v Budějovicích, tak by se možná ani neujala, protože byla krátká a nebyla kompletní.“
Finální dokončení nechalo na sebe čekat dva roky až do zápasu v Mladé Boleslavi, kde byla děkovačka poprvé použita, konkrétně 29. října 2006, po výhře 3:1. Hráči opakovali společně s fanoušky původní text děkovačky včetně „smrt Spartě“, což následně vyvolalo v médiích a mezi fotbalovou veřejností velkou kauzu. Pravděpodobně by to nikdo ani nezaznamenal, pokud by slávističtí fanoušci nezveřejnili děkovačku po zápase v Boleslavi na tehdy nejaktivnějším a nesledovanějším slávistickém webu Slávistické noviny. Byl to vůbec první pokus o šíření nového pokřiku mezi slávistické fanoušky s využitím videa a paradoxně dopadl velmi kontroverzně. Na nekvalitním videu svazoví činovníci a novináři identifikovali tři hráče – Standu Vlčka, Pavla Fořta a Radka Dosoudila a následně si je disciplinární komise předvolala na zasedaní pro nesportovní a neetické chování. Jako trest se zmiňovaní hráči museli omluvit rivalovi z Letné.
Slavia jako klub vnímala tento akt fanoušků jako velký podraz a hráči se poměrně dlouhou dobu báli na děkovačku znovu přijít. Ale krok se zveřejněním byl od aktivních fanoušků čistě pragmatický s cílem dostat děkovačku co nejvíce do povědomí, ale zároveň nikdo nepředpokládal, že by to mohlo vyvolat takovou nevoli. Jak už to bývá i negativní reklama může být dobrou reklamou a popularitě děkovačky pomohla.
“Hráče to bavilo, bylo to něco nového” říká K. Zároveň my, jako rebelové jsme samozřejmě o to více s děkovačkou chtěli pokračovat i přes kontroverze v mediích. Dnes je naprosto běžné, že se nové chorály nahrávají a dávají na sociální sítě, ale v roce 2006 to bylo něco zcela nového,” vzpomíná jeden z fanoušků.
Možná právě proto, že to vzbudilo takové kontroverze, děkovačka jako tradice vydržela. Až na výjimečné situace, protesty, bojkoty a podobně se používá dodnes. Upravená verze, která vznikla po tomto incidentu nahrazením některých vášně vzbuzujících částí, se používá dodnes. Stejně tak chuligánská děkovačka byla zachována a používá se na Tribuně Sever dodnes.
M., jeden z fanoušků, k tomu říká: „Pro mě, když sleduji scénu, je to jeden z nejdéle trvajících rituálů ultras scény. Ono to strašně letí a od původní myšlenky uplyne tenhle rok už 20 let. Nevybavím si klub, který by měl takovou interakci s hráči, ať už byly časy dobré, či ne, když se vyhrávalo nebo sestupovalo. Tenhle rituál přežil i těžké časy balancování nad zánikem klubu, dobu vysokých a potupných porážek. Vždycky jsme nějakým způsobem vyhráli… Jak to říct? Je to poděkování pro nás, není to jen pro hráče. Hodně lidí si myslí, že my děkujeme hráčům, ale pro nás ta myšlenka byla projevem sounáležitosti se Slavií, s hráči a projevem naší hrdosti. Každý si v tom může najít něco jiného, což se mi líbí.”
