Po posledním derby se zase z ničeho udělala kauza. Kamery chytily Pavla Řeháka při děkovačce, jak vykřikl pokřik, který všichni známe — ten, co se na tribunách nese desítky let. A hned poté spustili morální paniku: clickbaity, titulky o „ostudě“ a „pokutě“, a „slušné“ twitterové účty žhavily screenshoty s nářky po trestu. Jako by se stalo něco fatálního.
Proto jsme zasáhli my — fanoušci. V poločase v Olomouci jsme vyhlásili sbírku pro Pavla, abychom mu případnou pokutu uhradili. Za patnáct minut jsme vybrali daleko víc, než bylo potřeba. Lidi házeli peníze do kasičky s úsměvem. Osmiletý kluk dal 50 Kč, jeden starší fanoušek tisícovku — bylo jasné, že účastníci chápou absurditu podobných rozhodnutí. Po zápase jsme mu kasičku předali. Pavel o sbírce nic netušil, usmál se a řekl: „Slavia je věčná.“ A i když zápas v Olomouci radost nepřinesl, na tribuně se aspoň na chvíli rozjasnilo.i
A dovolte malý doplněk k tomu, proč to děláme. My chceme v klubu srdcaře. Lidi, kteří ve Slavii vyrostli, kteří jasně ukážou, kde stojí. Vždy mezi námi budou vítáni ti, co zůstali, i když to nebylo jednoduché — lidi jako Milan Škoda, který zůstal, když nebyly peníze a tituly, nebo ti, kdo byli vyhnáni a museli hledat štěstí jinde, jako Ondřej Kúdela. A chceme i Pavly Řeháky — lidi, kteří otevřeně ukážou, komu fandí. Takových chceme víc.
Je nám důležitější věrnost klubu než sterilní „sportovní resumé“ kohokoliv. Nechceme bandu profesionálních, neutrálních figur, které se bojí projevit. Nechceme pseudokorektnost, která nutí klub vymazat z videa část chorálu jen proto, aby se někdo někde neurazil. Když na stadionu zařve deset tisíc lidí, je to součást atmosféry. Když zařve jeden člověk z realizačního týmu, má být pokutován?
A pokud si někdo z hráčů, realizačního týmu nebo zaměstnanců občas zařve s námi, budeme ho v tom podporovat. My stojíme za svými. Kdo pro Slavii žije a dýchá, u nás vždy najde místo.
