První zápas Ligy mistrů nám přisoudil další italské dobrodružství – a znovu Milán. Na jednu stranu to mezi fanoušky vyvolalo lehké zklamání, protože v posledních letech jsme se tu objevili už několikrát. Na druhou stranu nechyběla pokora a vděčnost, že Slavia vůbec hraje Ligu mistrů. Na výjezd byl zvolen tradiční dress code AVE Slavia, případně jiná černá varianta, kterou fanoušci organizovaně ladili. Již večer před samotným utkáním graffiti tým Slavie zanechal svou stopu – jeden z místních vlaků se „oblékl“ do našich barev.
Zajímavým momentem byla i politika vstupenek. Inter prodával lístky za lidových 15 euro, což působilo sympaticky a férově. O to větší kontrast to je vůči Slavii, která své domácí zápasy nabízí za desetinásobek.
Duomo potřetí
Hlavní sraz probíhal tradičně u katedrály Duomo, dobře známého místa z předchozích výjezdů. Zde jsme připravovali první prezentaci. Do příprav ale zasáhla policie, které vadil asi metrový nasprejovaný tag „AVE SLAVIA FUCK POLIZIA“ s odkazem na předchozí roky.
Situace eskalovala rychle – jeden z policistů vytáhl nůž a začal okamžitě řezat do transparentu. To vyvolalo strkanici a tahanici o banner, která skončila náběhem těžkooděnců. Banner byl zničen. Na naší straně zůstalo jen pár modřin, na straně policie jeden zraněný.
Slávisté se následně znovu shromáždili u katedrály, chvíli fandili a poté spontánně odpálili připravenou prezentaci červených a černých dýmovnic. Efekt byl spíše živelný a chaotický a nedosahoval síly předchozích let.
Příchod na stadion
Samotný pochod probíhal spíše v klidném duchu. Cestu jsme si zpestřovali několika bizarními pokřiky a interakcemi s kolemjdoucími či domácími fanoušky.
Při vstupu do sektoru začala policie zatýkat některé naše lidi. Opět se ukázalo – už poněkolikáté – že dohody neplatí. Přestože byly dopředu domluvené garance, že budou na stadion vpuštěny všechny megafony, bubny či tyče na vlajky, na místě náhle dohody neexistovaly.
Policie ukradla část našeho vybavení. Zatčení fanoušci byli odvedeni za roh, mimo oči veřejnosti, kde navíc dostali ještě několik ran „na cestu“. O zabavené věci jsme přišli definitivně a už je neviděli.
Atmosféra v sektoru
Zápasy proti velkým, fotbalově silným týmům mají vždycky zvláštní nádech – většina z nás tak nějak tuší, že výhra není úplně reálná, ale i přesto lze odcházet jako vítězové. Stačí dobrý výkon, bojovnost a pocit, že hráči nechali na hřišti všechno. V paměti zůstávají „slavné prohry“, kdy výsledek na tabuli neukázal vítězství, ale přesto jsme slavili každý vyhraný souboj, odkop i šanci. Přesně takové byly i předchozí návštěvy San Sira – jednou remíza, jednou prohra, ale pokaždé dobrý pocit.
Tentokrát začalo fandění velmi slušně, hlavně prvních 20 minut. Pomohl i bojkot domácího kotle, takže kromě několika celostadionových pokřiků, byla atmosféra prakticky v našich rukou. O to smutnější byl ale další průběh.
Na tribunách se totiž nálada zkopírovala s děním na hřišti a potenciál velkého sektoru na obrovském stadionu jsme zdaleka nevyužili. Řada slávistů si spíš udělala výlet, a když se zápas nevyvíjel podle jejich představ, rezignovali na fanatické fandění. Až na pár světlých momentů v podobě chorálů nebo silnějších pasáží se tak dá říct, že fandění bylo velmi špatné.
Co nás čeká dál?
Po utkání už se nic zásadního nestalo. Většina z nás mířila zpátky domů spíš zklamaná – ani ne tolik z výsledku samotného, ale z atmosféry, která panovala jak na tribunách, tak na hřišti.
Velké poděkování patří přátelům z Polska, děkujeme za vaší účast!
Teď nás čeká derby na Spartě, kde už to musí být úplně jiný příběh. Tam je potřeba bojová mentalita na všech frontách. A k tomu navíc za měsíc znovu vyrazíme do Itálie, tentokrát do Bergama, kde Slavia odehraje utkání Ligy mistrů s Atalantou.
Italské dobrodružství pod hlavičkou AVE SLAVIA tak bude pokračovat už pátým dějstvím.
Proč vám to vlastně píšeme? Aby každý z vás pochopil proč tak lpíme na jednotnosti a soudržnosti, pokud se kdokoliv z nás dostane do problému, stojíme jeden za druhým, v Evropě, u sebe, na výjezdech ve všem městech po světě…
Ave Slavia, Fuck Polizia!
