FK Dukla Praha – SK SLAVIA PRAHA 0:0
Počet diváků: 7 788
Zápasy na Dukle jsou zvláštní výjezdy. Skromný support domácích a cizí stadion v našem městě. Letos jsme si řekli, že z toho uděláme vyšší level. A podívejte se s námi, jak to celé probíhalo.
Dukla má největší jednolitou tribunu v republice, kterou nikdo nevyprodal přes 30 let. Když to uslyšela Banda Chorea, zrodil se ďábelský plán. Uděláme nejlepší show na Dukle. Po 30 letech ji vyprodáme.
Přípravy a domluvy
Pár týdnů dopředu začínáme komunikaci s Duklou. Chceme největší kotel – maximum, co jde vytvořit. Dukla nám v tomto ohledu vyšla vstříc, kotel bude klec + 2 sektory. Více ani nejde, střední sektor jsou polstrované VIP + domáci příznivci. Slovy jednoho z představitelů Dukly: “Přesun domácích? Jsme rádi, že sem chodí aspoň někdo, to těm našim pár fanouškům nemůžeme udělat.” pro které máme pochopení a spokojíme se s “jen” se 3 sektory.
Juliska je o poznání vyšší, než Tribuna Sever a v kombinaci s klecí, nepravidelnou tribunou, schodů do patra a prázdnými sektory v dolní části tvoří celkem zajímavý oříšek.
Tak, jak má stadion historický nádech, je totálně nepřipravený na cokoliv většího. Den před zápasem se dozvídáme, že původně domluvený přístup k elektrice nebude, z provozních důvodů. Aparatura? Smůla. Narychlo improvizujeme náhradním řešením, ale všichni přítomní asi potvrdí, že zvuk nebyl ideální. Každopádně víme, kde jsou chyby do příště.
Pochod z Kulaťáku, ale armáda nikde?
Jako vždy se větší počet hostí v Praze nese v duchu pochodů. Sraz máme v Dejvicích, na Kulaťáku. Tam rozdáváme každému barevnou mávačku. Novinku si střihne alegorický vůz. Takže můžeme tisíce Slávistů koordinovat z korby náklaďáku pomocí aparatury.
Po medializovaných incidentech z posledních týdnů si PČR potřebuje vylepšit image a volí spíše defenzivní postoj. Je jich méně a nezasahují do našich aktivit – světe div se, nic se neděje. Přesto, že to armáda neměla daleko, ani tanky dnes nevyjely!
Pochodu se odhadem účastní cca 2000 SKS. Za zmínku stojí zejména efekt vlajek a moshpit do chorálu “už když přijdem na svět”, vypadá to jako menší hardcore festival – paráda.
Stadion – show začíná
V našich třech sektorech se tísní cca 3 500 Slávistů – sektory jsou průchozí, přesná čísla nevíme. Máme stupínek i náhradní aparaturu – můžeme začít.
Před výkopem rozjíždíme první choreo – obří plachta přes tři sektory s Indiana Jonesem a nápisem: „Dobyvatelé ztraceného titulu“. Jasný vzkaz pro naše hráče (který vzhledem ke hře i výsledků působí zpětně trochu komicky, ale jedeme dál). Po sjetí plachty přichází červenobílá dýmová clona. Konečně nám přálo počásí. Žádný vítr a fotky vypadají fantasticky!
První poločas nenabízí žádný silný moment na hřišti a tak si zábavu děláme sami. Fandění na půlky, skákání za ramena nebo mávací vlajky.
Druhý poločas
Druhou půli startujeme další, stejně velkou plachtou, přes tři sektory – starý slávistický znak a smrtka s nápisem: „Slavia Praha až do smrti“. Po plachtě následuje peklo světlic – tři sektory v červené barvě. Do toho chorál:
„Praha je nejhezčí město na světě“
Některé momenty support jsou opravdu světové. Chorály ze sedu, pod plechovou střechou? Nesmysl. Fandění však s přibývajícím časem upadá. Bezzubá Hra. Bez šťávy. Bez emocí. Zápas, kdy Slavia remizuje 0:0 bez šancí, nedokáže lidi strhnout.
Na Julisku si bohužel část osazenstva chodí na výlet a občerstvit se. Celkový dojem tak spíš kazí naše fantazie a tom, jak by to mohlo vypadat, kdyby se do fandění zapojil opravdu každý.
Závěr si část sektoru zpříjemní tradičním jihoamerickým chorálem do půl těla – ale upřímně, už to bylo i lepší.
Shrnutí
Díky všem, kteří pomáhají s realizací aktivit na tribunách, a taky všem, co přispívají. Bez vás by tohle nešlo. Na Julisce jsme zanechali fanouškovsky perfektní dojem.
Poděkování patří i přátelům do Polska. Pozdro!
Celkově? Juliska povedená. Ale máme na víc. A víme to. Pokračujeme dál!
Ať žije Slavia!
